Maturita v kapse
spe | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
spe ... nejlepší zpracování :))
1) CHARAKTERISTIKA SOCIÁLNÍ PÉČE
sociální péče = sociální pomoc (soc. péče je legislativní termín, soc. pomoc se vyvinul z termínu chudinská péče)
Postavení soc. péče v systému sociálního zabezpečení: SOZ: SPE SSP (státní sociální podpora) SPOJ (sociální pojištění)
Důležité pojmy SPE: životní minimum: společensky uznaná hranice minimálních příjmů sociální potřebnost: za sociálně potřebného se považuje člověk, jehož příjmy nedosahují úrovně životního minima. Je to člověk, který není schopen zvýšit si svůj příjem vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a jiných vážných důvodů, prací a nelze mu dostatečné příjmy zajistit ani pomocí dávek SSP nebo SPOJ. Své příjmy si není schopen zajistit sám, ani za pomoci rodiny. individuální přístup: každý klient SPE je posuzován individuálně, zkoumá se jeho soc. situace. Zjišťuje se jeho příjem a schopnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním (např. prací). Pokud je klient posouzen jako soc. potřebný, jsou mu poskytnuty dávky SPE, které většinou dorovnávají příjem do životního minima (existují i dávky SPE, které nejsou závislé na sociální potřebnosti - např. příspěvek na bezbariérovou úpravu bytu) sociální dávky (peněžité nebo věcné): jsou tak velké, aby člověku zajistily jeho základní životní potřeby. Jiné jsou poskytované za konkrétním účelem (např. příspěvek na provoz motorového vozidla). O dávky SPE si klient musí zažádat sám. sociální služby: poskytují se pouze v rámci SPE. Jsou určeny jednak sociálně potřebným, ale také určitým skupinám občanů, kteří jsou společensky znevýhodněni - tzv. cílové skupiny SPE (např. zdravotně postižení, staří, nezaopatřené děti…) princip solidarity: jedná se o vzájemnou pomoc občanů. Jde hlavně o typ solidarity sociálně silnějších se sociálně slabšími nebo zdravými s nemocnými… SOC. SILNĚJŠÍ daně STÁT SOC. SLABŠÍ OBČANÉ dobrov. příspěvky NADACE OBČANÉ
CÍLOVÉ SKUPINY SPE
= skupiny občanů, na které SPE zaměřuje svou pozornost - důvody: - jsou to lidé, kteří jsou více ohroženi vznikem chudoby (tzv. společensky znevýhodnění jedinci) - lidé, kteří nemají dost sil a prostředků samostatně řešit obtížné životní situace 1) rodina, děti: - jde především o rodiče s nezaopatřenými dětmi (=dítě do 26 let, které studuje) nebo o jiné osoby, pečující o nezaopatřené děti (pěstouni, …), děti v náhradní péči (mohou být v péči rodinné, např. pěstounské, nebo nerodinné - např. dětské domovy) - zaměřuje se také na disfunkční rodiny (ztrácí své funkce, sociálně-patologické jevy)
2) těžce zdravotně postižení občané: osoby, které nemohou ze zdravotních důvodů vykonávat hlavní, věku přiměřenou, aktivitu (vykonávat zaměstnání, vést domácnost - do 69 let), žít nezávislý život
3) staří občané: patří sem osoby bezmocné a lidé starší 70 let
4) osoby vyžadující zvláštní pomoc: osoby, které se náhle ocitly v mimořádně těžké životní situaci (požár, životní katastrofa) nebo osoby, které dlouhodobě žijí ve špatných životních podmínkách (lidé ze špatných sociálních poměrů)
5) tzv. osoby společensky nepřizpůsobivé: osoby, které se nemohou nebo nedovedou přizpůsobit normálnímu životu ve společnosti - např. lidé propuštění z léčeben, děti odcházející z dětských domovů, lidé propuštěni z výkonu trestu, bezdomovci + zvláštní skupinu tvoří členové etnických a národnostních menšin
FINANCOVÁNÍ SPE
Financování dávek SPE: zdrojem financí je státní rozpočet
Financování služeb SPE: a) nadstandardní soc. služby privátního charakteru: klienti si hradí veškeré služby sami b) standardní soc. služby v zařízeních státního typu: zřizovatelé - st. subjekty ( MPSV, KÚ, OÚ) v ústavech SPE a ostatních zařízeních si klienti platí náklady na stravu, bydlení a nezbytné služby (např. praní prádla). Často jim prostředky nestačí a zbytek musí doplácet stát. Jinak stát platí provozní náklady zařízení a platy zaměstnanců. s příjmy, které jsou určené nesvéprávným osobám v ústavní péči hospodaří ústav. Musí je použít k zabezpečení potřeb klienta, které mu náleží dospělým klientům musí z příjmů zůstat kapesné, alespoň ve výši 25% z částky na osobní potřeby (podle životního minima)
c) standardní soc. služby v zařízeních nestátního typu: nejčastěji je provozují NO (obč. sdružení, nadace, církve,…) nebo obce a kraje samostatné působnosti. Jejich provoz se platí např. z darů, grantů, soc. fondů, st. dotací nebo z rozpočtu kraje nebo obce klienti platí náklady na stravu, bydlení a nezbytné služby. O další úhradě soc. služeb rozhoduje poskytovatel soc. služeb (platí i u "b)
d) soc. služby, za které nelze požadovat úhradu: mimořádné výhody pro zdravotně postižené ( přednost ve frontách, vyhrazená místa) nezbytné úkony pečovatelské služby výchovná a poradenská péče sociálně - právní ochrana
Za sociálně potřebné občany hradí náklady plně nebo částečně stát. Může požadovat úhradu od osob, které mají vyživovací povinnost vůči klientovi (manžel/ka; rodičů dítěte; dětí rodičů, kteří neberou důchod)
SUBJEKTY STÁTNÍ SPRÁVY A SAMOSPRÁVY V SOC. PÉČI
A) SUBJEKTY ST. SPRÁVY
1) MPSV:
2) Krajské úřady (kraj v přenesené působnosti):
3) Obecní úřady (obce v přenesené působnosti):
B) SUBJEKTY SAMOSPRÁVY
1) Kraje (kraj v samostatné působnosti):
2) Obce (obec v samostatné působnosti) - viz. tabulka
FORMY POMOCI
1) Hmotná pomoc: a) peněžitá pomoc (peněžité dávky, bezúročné půjčky) b) věcná pomoc (věcné dávky - oblečení, školní pomůcky, jídlo, …)
2) Nehmotná pomoc: pomoc službou - sociální služby (pečovatelská služba, azylová péče, ústavní péče) 2) PÉČE O OBČANY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
Lidí se zdravotním postižením je v ČR přibližně 1 250 000 (a toto číslo stále roste). Proto je nutné, aby se problémy lidí se ZP zabýval i stát prostřednictvím své sociální politiky - řeší se jejich problémy hlavně v oblasti zaměstnávání, zabezpečování potřeb, začleňování do společnosti …
Hlavní skupiny zdravotních postižení: 1) tělesné: např. deformace (zakrnělá ručička), poruchy vývoje kyčelního kloubu, kyfóza, skolióza, amputace, ochrnutí - obrny (dětská a dětská mozková), progresivní svalová dystrofie 2) smyslové: např. nedoslýchavost, hluchota, ohluchlost; slabozrakost, zbytky zraku, slepota, šilhavost (strabizmus), barvoslepost 3) mentální: např. vrozená mentální retardace (např. Downův syndrom), získaná mentální retardace = demence (autismus, Alzheimer)
Příčiny zdravotního postižení: 1) vrozené = působí na dítě (zárodek, plod) před narozením nebo během porodu např. alkohol, infekce v těhotenství, genetické a chromozomální vady, nedostatek kyslíku při porodu 2) získané = působí na člověka během dalšího života např. infekce, úrazy, nádory
Znaky zdravotního postižení: trvalost omezení v určitých činnostech (např. pracovní činnosti, vzdělávání, sportovní aktivity, péče o sebe a domácnost) negativní reakce okolí, opovržení psychické problémy (sebevražedné sklony, deprese, sebelítost, problém navazovat partnerské vztahy)
POSTOJ K LIDEM SE ZP
Negativní postoje: a) z hlediska jednotlivce - zesměšňování, lhostejnost, pocity odporu vůči postiženému, pohlížíme na ZP jako na méněcenného, člověk se snaží od ZP distancovat, vytěsnit jej ze svého života a nezabývat se jejich problémy b) z hlediska společnosti - segregace ZP = snaha společnosti - státu oddělit ZP z běžného života ve společnosti. Je to snaha izolovat ZP od "zdravé" populace => jsou zavřeni v ústavech, aby nebyli lidem na očích. U nás docházelo k segregaci ZP hlavně za komunistů Negativní postoje vůči ZP jsou důsledkem netolerance a diskriminace ve společnosti (nedodržování základních lidských práv) Pozitivní postoje: a) z hlediska jednotlivce - přijímat ZP takového, jaký je, vnímat jeho postižení jako něco, co je naprosto normální b) z hlediska společnosti - společnost by se měla snažit vyrovnat šance zdravých a postižených lidí na důstojný a plnohodnotný život (poskytnutí vzdělání, práce atd.) - integrace ZP = snaha začlenit ZP do normálního života a společnosti. Snažíme se ZP začlenit do pracovního procesu, umožnit mu vzdělávat se, aby si mohl sám vést svou domácnost (chráněné bydlení, bezbariérové vybavení…), aby se mohl účastnit společenského dění
Druhy pomoci v rámci integrace zdravotně postižených: náhradní péče pro ZP děti: pěstounská péče, ústavní péče v ÚSP školní integrace ZP: integrace do klasických tříd; speciální, pomocné nebo zvláštní školy pracovní integrace ZP: chráněná práce (chráněné dílny a pracoviště), dotace pro zaměstnavatele kompenzační pomůcky pro ZP: vozíčky, berle, slepecké hole, naslouchátka, protézy samostatný život ZP: chráněné bydlení, sociální práce se ZP, osobní asistence, pečovatelská služba, ošetřovatelská péče integrační projekty a akce pro ZP: letní tábory, společenské akce, sportovní aktivity (pořádají NO) aktivity zaměřené na zlepšování postojů společnosti vůči lidem se ZP: televizní pořady o ZP, nadační večery, publicistické pořady, dny otevřených dveří v zařízeních pro ZP bezbariérový přístup: bezbariérová doprava, bydlení, přístupy do veřejných budov, záchody
ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZP
- právní prameny: - zákon o zaměstnanosti - vyhláška MPSV o provádění pracovní rehabilitace občanů se ZP - každý člověk, tedy i ZP má právo na práci - Listina základních práv a svobod: člověk má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací - práce je jedním ze způsobů, jak úspěšně začlenit ZP do společnosti = pracovní integrace => stát a další subjekty podporují zaměstnávání ZP - podporované zaměstnávání
Stát a státní subjekty (MPSV, ÚP): vytvářejí podmínky pro zaměstnávání ZP, tzn. vytvářejí a provádějí tzv. státní politiku zaměstnanosti - v rámci aktivní politiky zaměstnanosti jsou vytvářena pracovní místa pro ZP, poskytováno pracovní poradenství, dotace pro zaměstnavatele, rekvalifikace atd.
Nestátní subjekty (zaměstnavatelé, NO): provozují chráněné dílny, nabízejí poradenství a pracovní rehabilitaci (např. v chráněných dílnách nebo stacionářích)
ÚLOHA ST. SUBJEKTU V OBLASTI ZAMĚSTNÁVÁNÍ LIDÍ SE ZDR. POSTIŽENÍM
MPSV: - řídí a kontroluje činnost úřadů práce - vytváří podmínky pro zaměstnávání osob se ZP (legislativa, financování)
ÚŘAD PRÁCE: - zprostředkovává zaměstnávání ZP v praxi - provádí v oblasti zaměstnávání ZP tyto činnosti: 1) aktivity týkající se občanů se ZP: a) ÚP poskytuje občanovi se ZP informace a poradenství (pracovně - profesní poradenství, poradenství pro volbu povolání) b) ÚP poskytuje občanovi se ZP přípravu pro pracovní uplatnění (rekvalifikaci) - probíhá přímo na pracovišti (u zaměstnavatele) nebo ve výcvikových střediscích pro občany se ZP c) ÚP poskytuje občanovi se ZP, který je OSVČ jednorázový příspěvek na vybavení pracovními prostředky (max. 100 000,-)
2) aktivity týkající se zaměstnavatele: a) ÚP poskytuje zaměstnavateli jednorázové příspěvky na vytvoření chráněného pracovního místa pro občana se ZP (max. 100 000,- ročně/ 1 vytvořené pracovní místo) b) ÚP poskytuje zaměstnavateli příspěvky na provoz chráněného pracoviště nebo dílny (max. 40 000,- ročně/ 1 občana se ZP) c) ÚP kontroluje, zda zaměstnavatel (velká organizace = více než 25 zaměstnanců) plní povinnost zaměstnávat občany se ZP ve výši povinného podílu (viz. povinnosti velkých organizací)
POVINNOSTI VELKÝCH ORGANIZACÍ VUČI OBČANUM SE ZDR. POSTIŽENÍM
Zaměstnavatelé musí: zaměstnat občany se ZP ve výši povinného podílu - tzn. 4% zaměstnanců musí být občané se ZP (občané s těžkým zdravotním postižením se počítají 3x) nebo odebírat výrobky od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% zaměstnanců se ZP (např. z chráněných dílen) nebo odvádět určitou částku do státního rozpočtu za každého občana se ZP, kterého nezaměstnal (za každého 1,5 násobek průměrné měsíční mzdy)
Pozitivní vliv práce na člověka se ZP
zlepšení celkového zdravotního stavu postiženého rozvoj schopností a dovedností ZP - např. manuální zručnost, sociální dovednosti (schopnost komunikace, kooperace = spolupráce, sociabilita = schopnost navazovat sociální kontakty a udržovat soc. vztahy) zlepšení psychického stavu ZP - seberealizace, aktivita finanční nezávislost
MOŽNOST PRÁCE PRO ZP OBČANY
1) klasická pracovní místa na trhu práce - určena pro lidi s lehčím ZP, kteří jsou plně samostatní
2) chráněné dílny a chráněná pracoviště - pracuje v nich alespoň 70% občanů se ZP - chráněné pracovní místo může být zřízeno i v domácnosti ZP - jsou určena pro lidi s větším zdravotním omezením, které jim brání vykonávat práci v běžném pracovním prostředí. Často pracují pod dohledem pracovního asistenta
3) pracovní rehabilitace - probíhán v různých zařízeních SPE (ÚSP, stacionáře) - je určena pro nesamostatné jedince s těžkým ZP - vykonávají jen velmi jednoduché manuální pracovní činnosti
MIMOŘÁDNÉ VÝHODY PRO ZP
Poskytují se občanům se ZP. Musí jít o těžké tělesné, smyslové nebo mentální postižení a musí podstatně omezovat jejich pohybovou a orientační schopnost.
Občané s TZP MV I. stupně TP (označení průkazky) Občané se zvlášť TZP MV II. stupně ZTP Občané se zvlášť TZP a potřebou průvodce MV III. stupně ZTP/P
Platnost průkazu MV (mimořádných výhod): občan do 20 let max. 5 let občan 20 - 50 let max. 10 let občan nad 50 let bez omezení
ZP OPRAVŇUJÍCÍ K POSKYTOVÁNÍ MIMOŘÁDNÝCH VÝHOD
1) Průkaz TP: - zkrácena 1 dolní končetina o více než 5cm - amputace 1 DK od kotníku výše - ztuhlý kolenní nebo kyčelní kloub - závažná porucha krevního oběhu DK - záchvatovitá onemocnění spojená se ztrátou vědomí (epilepsie)
2) Průkaz ZTP: - amputace nebo ochrnutí obou dolních končetin (ne celých) nebo amputace nebo ochrnutí 1 HK a 1 DK, úplné ochrnutí 1 DK - stavy po úrazech nebo onemocněních páteře s těžkými poruchami hybnosti - srdeční vady a onemocnění, která ho omezují v pohybu - úplná nebo praktická hluchota
3) Průkaz ZTP/P: - amputace nebo ochrnutí obou celých DK nebo HK - mentální postižení středně těžké a těžké - úplná nebo praktická slepota obou očí - úplná nebo praktická hluchota u dětí do skončení povinné školní docházky
DRUHY MIMOŘÁDNÝCH VÝHOD PRO ZDR. POSTIŽENÉ
1) Průkaz TP: a) nárok na vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích (neplatí u místenek) b) nárok na přednost při projednávání jejich záležitostí (např. na úřadech) - nepatří sem nákup nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení
2) Průkaz ZTP: a) nárok na vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích (neplatí u místenek) b) nárok na přednost při projednávání jejich záležitostí (např. na úřadech) - nepatří sem nákup nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení c) nárok na bezplatnou dopravu u MHD d) sleva jízdného ve 2. třídě osobního vlaku a rychlíku a autobusové dopravy e) sleva na divadelní, filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní akce
3) Průkaz ZTP/P: a) nárok na vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích (neplatí u místenek) b) nárok na přednost při projednávání jejich záležitostí (např. na úřadech) - nepatří sem nákup nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení c) nárok na bezplatnou dopravu u MHD d) sleva jízdného ve 2. třídě osobního vlaku a rychlíku a autobusové dopravy e) sleva na divadelní, filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní akce f) bezplatná doprava průvodce v hromadné dopravě, poloviční sleva jízdného ve vlaku a autobusu, sleva na kulturní a sportovní akce g) u nevidomých nárok na bezplatnou přepravu psa - ale bez průvodce ÚSTAVNÍ PÉČE PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ
ÚSP pro ZP děti a mládež
1) ÚSP pro tělesně postižené děti a mládež: a) Ústavy pro tělesně postiženou mládež: - klienti: tělesně postižené děti a mládež od tří let do ukončení povinné školní docházky nebo do ukončení přípravy pro budoucí povolání. Jejich postižení je převážně těžšího charakteru, ale lze přijímat i děti s lehčími vadami - jak se děti dostanou do ÚSP: - na žádost zákonného zástupce dítěte - na základě rozhodnutí soudu (ústavní výchova nebo ochranná výchova)
b) Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením: - klienti: tělesně postižené děti a mládež od tří let do ukončení povinné školní docházky nebo do ukončení přípravy pro budoucí povolání. Jejich postižení je převážně těžšího charakteru, ale lze přijímat i děti s lehčími vadami + mentální postižení lehčího stupně
c) Ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami: - klienti: tělesně postižené děti a mládež od tří let do ukončení povinné školní docházky nebo do ukončení přípravy pro budoucí povolání. Jejich postižení je převážně těžšího charakteru, ale lze přijímat i děti s lehčími vadami + smyslové vady nebo mentální postižení lehčího stupně
2) ÚSP pro mentálně postižené děti a mládež: - klienti: mentálně postižené děti nebo mládež od tří do 26 let (výjimečně i déle) nebo děti s tělesnou nebo smyslovou vadou - ústav mívá diagnostické oddělení (DÚSP) - děti zde pobývají ještě před zařazením do ústavů, dítě je zde diagnostikováno (speciálně - pedagogická, psychologická, lékařská a sociální diagnostika) - např. ÚSP pro mentálně postižené děti a mládež Střelice
ÚSP pro ZP dospělé
1) ÚSP pro tělesně postižené dospělé: a) ÚSP pro tělesně postižené dospělé: - klienti: občané s těžkým tělesným postižením, po ukončení povinné školní docházky. Díky svému postižení nemohou pracovat, ani se připravovat na pracovní uplatnění nebo mohou, ale nelze jim zajistit potřebnou péči v jiném než ústavním prostředí (např. osobní asistent). Nejčastěji pracují v prostředí ústavu (chráněné dílny, pracovní rehabilitace)
b) ÚSP pro tělesně postižené dospělé s přidruženým mentálním postižením: - klienti: občané s těžkým tělesným postižením, po ukončení povinné školní docházky. Díky svému postižení nemohou pracovat, ani se připravovat na pracovní uplatnění nebo mohou, ale nelze jim zajistit potřebnou péči v jiném než ústavním prostředí (např. osobní asistent). Nejčastěji pracují v prostředí ústavu (chráněné dílny, pracovní rehabilitace) + mentální postižení lehčího stupně
c) ÚSP pro tělesně postižené dospělé s více vadami: - klienti: občané s těžkým tělesným postižením, po ukončení povinné školní docházky. Díky svému postižení nemohou pracovat, ani se připravovat na pracovní uplatnění nebo mohou, ale nelze jim zajistit potřebnou péči v jiném než ústavním prostředí (např. osobní asistent). Nejčastěji pracují v prostředí ústavu (chráněné dílny, pracovní rehabilitace) + smyslové postižení, eventuelně mentální postižení lehčího stupně
2) ÚSP pro smyslově postižené: - klienti jsou dospělí, kteří jsou postiženi úplnou nebo praktickou slepotou, hluchotou nebo hluchoněmostí
3) ÚSP pro mentálně postižené dospělé: - klienti jsou občané starší 26 let s těžším stupněm mentálního postižení. Často trpí kombinovanými vadami (mentální postižení + smyslové, tělesné postižení)
Domovy důchodců
- klienti: senioři, ale i dospělí občané (pobírají-li plný invalidní důchod), kteří jsou nesamostatní a potřebují komplexní péči, která jim nemůže být zajištěna v domácnosti nebo nemohou být umístěni v jiném zařízení SPE
Další ústavní zařízení
FINANCOVÁNÍ POBYTU A SLUŽEB V ÚSP
Platí se z příjmů klienta - klient platí hlavně náklady na stravu, bydlení a nezbytné služby (za stravu tzv. stravovací jednotka = částka daná zákonem). Musí mu zbýt kapesné. - příjmy klienta: - výživné - přídavky na dítě, které dostává ústav - plný invalidní důchod - stát platí za klienty služby, pokud jsou služby zákonem poskytované bezplatně (poradenství, výchovná a psychologická péče atd.) a pokud nemá klient dostatečné příjmy
DENNÍ POBYTY PRO ZDR. POSTIŽENÉ - STACIONÁŘE
V této kapitole nás příliš nezajímají stacionáře určené pro staré zdravotně postižené občany, tzv. domovinky. Zabýváme se hlavně stacionáři pro děti a dospělé s určitým postižením (tělesným, smyslovým nebo mentálním, případně s duševním onemocněním), o které se v průběhu dne nemohou postarat rodinní příslušníci (např. jsou v práci). Mohou využít služeb stacionáře, kde mohou zdr. postiženého na tuto dobu umístit (jinak je v domácí péči). Ve stacionáři je o klienty komplexně postaráno (komplexní péče). Je v něm poskytována péče psychologická, lékařská, ošetřovatelská, logopedická, výchovná, zdravotní a rehabilitační.
Poskytovatelé denních pobytů (jinak subjekty, zřizovatelé, provozovatelé):
a) nestátní neziskové organizace (např. Unie neslyšících Brno, Společnost pro ranou péči, Sdružení Samaritám, Sdružení Filia, Oblastní charita Brno) - mezi neziskové organizace patří i občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace, nadační fondy, církevní právnické osoby - např. charita
b) obce a kraje v rámci samosprávy (MPSV, kraje)
FINANCOVÁNÍ DENNÍCH POBYTŮ
1) co platí klient - za jaké soc. služby (pozor, nejedná se o zdr. péči, ta je hrazena ze zdr. pojištění a patří sem např. zdravotní rehabilitace, léky, lékařská vyšetření): stravné - úhradu určí její poskytovatel pobyt - úhradu určí její poskytovatel (může být i zdarma) doprava - je-li tato služba k dispozici, rozhodne o její úhradě poskytovatel úkony pečovatelské služby - podle Vyhlášky MPSV č.182/1991 Sb. (některé jsou poskytované zdarma, jiné za úplatu - v zákoně jsou uvedené maximální částky)
2) odkud berou poskytovatelé peníze na provoz stacionáře: z dotací od státu, z rozpočtu obce nebo kraje z nadací a nadačních fondů, z darů od institucí, firem nebo občanů ze sociálních fondů EU z grantů z vlastních aktivit (prodej výrobků z pracovní rehabilitace)
OSOBNÍ ASISTENCE
= druh sociální péče (soc. služba) umožňující člověku se zdr. postižením (nejčastěji tělesným, smyslovým, příp. mentálním), který by jinak musel žít v ústavu, aby mohl žít společně se svojí rodinou nebo vést samostatný život - např. v chráněném bytě. - osobní asistenci vykonává osobní asistent - jeho funkce se musí přizpůsobit požadavkům klienta.
Osobní asistent: a) provádí celodenní domácí péči (pomoc při oblékání, jídle a provádění základní hygieny) b) funguje jako společník (provádí dohled, doprovází klienta za kulturou, k lékaři, na úřady, obstarává nákupy…)
- institut osobního asistenta není legislativně upraven = neexistuje zákonný nárok na tuto službu, a proto je poskytování osobní asistence plně v rukou nestátních NO, jsou to hlavně občanská sdružení, která získávají finanční podporu, např. od MPSV, místních úřadů, sponzorů, nadace - občanská sdružení zprostředkovávají kontakt mezi asistentem a klientem, uzavírají s osobním asistentem pracovní smlouvu nebo dohodu o provedení práce - osobní asistent je placen za hodinu osobní asistence - klient si osobního asistenta platí sám nebo jeho rodina
VODÍCÍ PES (slepecký, asistenční)
- poskytuje se těžce zrakově postiženým občanům, někdy i tělesně postiženým lidem s kombinovaným postižením (tělesným a smyslovým) - vodící pes je dle zákona považován za kompenzační pomůcku
Proces poskytování vodícího psa: 1) výcvik vodícího psa: - pes se musí naučit asi 30 úkonů (zastavit na okraji chodníku, jezdit v MHD, obcházení překážek, vyhledávat důležitá místa - schody, dveře atd.) Příprava psa trvá 7-8 měsíců - psi se trénují také pro účely canisterapie 2) žádost o vodícího psa: - klient kontaktuje výcvikové středisko a společně s ním jsou připraveny podklady (např. lékařské potvrzení) k žádosti o poskytnutí vodícího psa (=žádost o poskytnutí jednorázového příspěvku na výdaje spojené s výcvikem a odevzdáním vodícího psa, resp. žádost o poskytnutí jednorázového příspěvku na zakoupení zvláštní pomůcky). Žádost se podává na odboru sociální péče příslušného úřadu dle trvalého bydliště - zároveň lze na úřadě požádat i o opakovaný příspěvek na výživu vodícího psa, případně příspěvek na úhradu základní veterinární péče - pokud je klient držitelem průkazky ZTP/P, má právo na bezplatnou přepravu psa, nemá-li průvodce - nevidomý člověk s vodícím psem má přístup do obchodů, restaurací, úřadů, všech typů škol, zdr. ambulancí a také všech kulturních a sportovních zařízení 3) příprava žadatele na užívání a předání psa: - snaha přizpůsobit výcvik psa požadavkům klienta a jeho výběru osobnosti klienta - klient se musí naučit správně užívat povely pro psa a je informován o právech a povinnostech , které bude muset respektovat - klient zpočátku pracuje se psem pod dohledem instruktora. Pohybuje se s vodícím psem v místě bydliště a po trasách, po kterých se běžně pohybuje. Pes se postupně upíná na klienta jako na nového pána PSOVU POZORNOST SE NIKDY NESNAŽÍME UPOUTAT NEBO VYRUŠOVAT OD PRÁCE !!!!!
3) PÉČE O RODINU
klasický model rodiny - děti a sezdaní rodiče
funkce rodiny: biologická (reprodukční) výchovná a vzdělávací sociální - socializační (dítě se učí soc. chování) - ekonomická (členové rodiny se materiálně zajišťují) - rodina jako subjekt SPE emocionální
VÝVOJOVÉ FÁZE RODINY
Oficiálnímu založení rodiny předchází volba partnera a sňatek.
1) rodina s předškolním dítětem: - dítě je plně odkázáno na rodičovskou péči (je zranitelnější, zanedbávání péče ohrožuje dítě na životě) - vztah rodičů k dítěti se utváří už před porodem (nechtěné dítě). V životě dítěte je důležitý hlavně kontakt s matkou, nepřítomnost matky je pro dítě velký stres (u dítěte se objeví separační úzkost) - dítě se rychle vyvíjí, učí se komunikovat, mezi dítětem a rodičem (hlavně matkou) vznikají pevné citové vazby - péče o malé dítě je pro rodiče zátěžová situace, objevuje se spousta nových povinností (zvlášť u prvního dítěte) = nebezpečí první manželské krize - partner/ka začíná být viděn/a realisticky (slábne období zamilovanosti), partner/ka více vnímá špatné charakterové rysy toho druhého a začínají mu/jí vadit - vystřízlivění
2) rodina se školními a dospívajícími dětmi: - mateřská škola usnadňuje dětem přechod do nového sociálního prostředí (škola) - před nástupem do ZŠ se testuje školní zralost - když je dítě nezralé, hůře se adaptuje (hůř se učí, je vyčerpané) - ve škole si dítě vytváří nové vztahy (formální vztahy = učitel - žák, neformální vztahy = kamarádské), učí se novým sociálním rolím (role žáka nebo kamaráda) - vztah rodiče k dítěti ovlivňuje do jisté míry úspěšnost dítěte ve škole. Rodiče se v dětech vidí a chtějí, aby byly co nejlepší = neúspěch ve škole je pro dítě stresující situace, může se objevit záškoláctví, šikana, pocity strachu z reakce rodičů, výchovné problémy (zlobí, je nesoustředěné, …) - v období dospívání se pro dítě stává důležitou vrstevnická skupina a rodina ustupuje do pozadí (problémem jsou drogy, trestná činnost, sekty, …) - pro dospívající je typické černobílé hodnocení světa a kritický postoj vůči autoritám - hlavně rodičům - někdy dospívání probíhá docela nenápadně, jindy dosti bouřlivě, takže může vést ke konfliktům mezi dítětem a rodiči, výjimečně může dojít i k vážnému narušení rodinných vztahů - např. dítě odejde od rodiny
3) rodina ve fázi prázdného hnízda: - dítě se osamostatní a opouští rodinu - rodiče mají najednou více času a mohou se věnovat naplno práci, koníčkům a zlepšovat své sociální kontakty mimo rodinu - nebezpečí manželské krize - zejména u manželů, kteří spolu zůstávali kvůli dětem, často končí rozvodem - jak rodiče začínají stárnout, stávají se závislými na svých dětech = nebezpečí sociální izolace starých lidí, když se děti od rodičů distancují nebo zemřou dřív, nechtějí se starat, …
DULEŽITÉ POJMY
orientační rodina: rodina, do které se narodíme a trávíme v ní své dětství
prokreační rodina: rodina, kterou sami zakládáme, vychováváme v ní své děti Mezi orientační a prokreační rodinou dochází k přenosu vzorců chování, zvyklostí a rodinných tradic.
rodičovská autorita: je nezbytná pro správný psychický vývoj dítěte. Děti jsou nezralé a potřebují vedení rodičů. Děti se musí naučit rozeznávat špatné od dobrého, učí se základním pravidlům chování. Rodiče toho docílí formou přiměřeného odměňování a trestání dítěte
autoritativní výchova: špatný styl výchovy, rodiče jsou příliš tvrdí a zneužívají svou moc - nepřiměřeně dítě trestají, zavádějí kasárenský režim, nedávají dítěti žádnou volnost, dítě musí poslouchat za každou cenu, kladou na něj přemrštěné nároky, nerespektují jeho potřeby
rodinné krize: a) kritická stadia související s vývojovými stadii rodiny a vývojem dětí (viz. vývojová stadia rodiny) - situace, které jsou předvídatelné b) náhlé, nečekané události - nepředvídatelné - onemocnění nebo úmrtí v rodině, špatná finanční situace z důvodu např. ztráty zaměstnání, zadluženosti, změna bydliště c) manželské krize - situace předvídatelné (období po 3, 7 a 10 letech manželství/soužití) a nepředvídatelné (nevěra, nespokojenost v sexuálním životě, bezdětnost, přestávají si rozumět)
rodinná síť (sociální síť) = já, kolem mě širší rodina a příbuzní, kolem nich přátelé, kolem nich známí, kolem nich profesionálové ve styku s rodinou (učitelé, lékaři,…) a kolem nich společnost - zmenšující se soc. síť je vždy špatným znamením, čím je menší, tím má člověk nebo jeho rodina větší problémy vypořádat se s náročnou životní situací - důležitá není jenom četnost, ale také kvalita soc. vztahů - příčiny zmenšování soc. sítě: rozvod, konflikty mezi příbuznými, uzavřenost rodiny, trend klesajícího počtu dětí v rodině, chudoba, úmrtí, stěhování, atd.
funkční rodina: - rodina, která optimálně plní své funkce (reprodukční, výchovná, …) - vztahy v rodině jsou harmonické, rodiče i děti plní vůči sobě své povinnosti (viz. Zákon o rodině - Rodičovská zodpovědnost), rodina je schopna úspěšně řešit své problémy
disfunkční rodina: - rodina, která nedostatečně plní své funkce nebo některé z nich neplní vůbec - vztahy v rodině jsou narušené - hádky, napjatá atmosféra, zatahování dětí do konfliktů mezi rodiči, nevšímavost. Může se zde vyskytovat nějaký sociálně - patologický jev = týrání, zneužívání, zanedbávání, závislosti - alkoholismus / toxikomanie / gamblerství … - rodiče a děti často vůči sobě neplní své povinnosti, členové rodiny nedokáží držet pospolu a společně řešit své problémy
afunkční rodina: rodina, která neplní vůbec žádnou ze svých funkcí, malé děti jsou v této rodině přímo ohroženy na životě - případy těžkého zanedbávání
klinická rodina: - rodina se specifickými problémy, které vedou nebo mohou vést k disfunkci rodiny - patří sem: rodina se zanedbávaným, zneužívaným nebo týraným dítětem, rodina se ZP členem, rodina s mladistvým delikventem, rodina svobodné matky, rodina se závislým členem (alkoholikem atd.), rozpadající se rodiny (rozvod)
pedagogicko - psychologická poradna: - diagnostikuje a pomáhá řešit výukové problémy dětí a výchovné problémy dětí, dále pomáhá při profesní orientaci studentů a poskytuje metodickou pomoc pedagogům, vychovatelům a psychologům v různých zařízeních péče o dítě - v poradně se diagnostikuje např. školní zralost, výukové problémy (různé dis poruchy, syndrom nepozornosti a hyperaktivity), výchovné problémy (různé poruchy chování - např. syndrom hyperaktivity) - diagnostické metody - rodinná anamnéza, školní anamnéza (zjišťuje se školní prospěch, chování dítěte ve škole, vztahy ve třídě - metoda sociometrie), psychologické testy (IQ testy, osobnostní testy, testy dovednosti a schopnosti dětí atd.), dotazníky, rozhovor a pozorování, zjišťování soc. vztahů (např. v rodině, mezi kamarády atd.) - řešení problémů probíhá pomocí konzultací s psychologem nebo speciálním pedagogem, hromadných informačních sezeních, spolupráce s rodinou, s pediatry, školami, orgány péče o dítě
POMOC URČENÁ VŠEM RODINÁM
1) Systém dávek soc. zabezpečení, které nejsou závislé na příjmu rodiny: - dávky SSP - porodné, pohřebné, rodičovský příspěvek - dávky SPOJ - vdovský a vdovecký důchod, sirotčí důchod, podpora v nezaměstnanosti, nemocenská, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství
2) Zdravotní péče: je poskytována na základě zdravotního pojištění
3) Půjčky: - novomanželské půjčky - jsou určené na bydlení, např.: státní půjčka na bydlení: poskytuje ji Státní fond rozvoje bydlení. Je určena mladým manželům (s dětmi i bez nich) i samoživitelům, kteří pečují min. o 1 nezletilé dítě. Jeden z partnerů nebo samoživitel musí být mladší 36 let. Je určena na výstavbu nebo koupi bytu či domu. Je poskytována max. do výše 30 000,-. Úrok činí 2%, splatnost je 20 let. státem dotované hypotéky na koupi bytu nebo domu
4) Spoření, pojištění: - stavební spoření se státní podporou - spořit může kdokoliv bez věkového omezení. Úrok činí 1-4% (plus). Státní podpora činí 15% z ročně naspořené částky (max. 3 000,-). Ze stavebního spoření si lze vzít úvěr (musí být použit na stavební účely spojené s bydlením) nebo vybrat cílovou částku (může být použita na různé účely). - životní pojištění - sjednává se pro případ smrti nebo dožití - úrazové pojištění ,pojištění pro případ pobytu v nemocnici, pojištění při pracovní neschopnosti atd. - penzijní připojištění (se státním příspěvkem) - spoříme si pro případ budoucí sociální události (dosažení určitého věku, úmrtí - peníze dostane jiný člen rodiny)
5) Daňová zvýhodnění: - daňové úlevy - např. pokud si platíme životní pojištění - odpočty na daních za děti - za každé dítě se rodičům odečítá na daních 500,- - společné zdanění manželů - mají ho možnost uplatnit manželé s nejméně jedním dítětem. Daně se manželům vypočítávají jen jednou ze společného daňového základu (dříve daně odváděl každý zvlášť). Výhodou je hlavně pro rodiny, kde mají manželé výrazně rozdílné příjmy
6) Sociální služby: poradenství: a) poskytování informací ohledně sociálních dávek (úřady soc. zabezpečení) b) poradny - pomoc při řešení rodinných problémů (pedagogicko - psychologická poradna, poradna pro rodinu, manželská poradna), příprava na manželství (předmanželská poradna) c) právní poradenství - právní oddělení na úřadech soc. zabezpečení
7) Výchova - vzdělávání: - školy a předškolní zařízení - kurzy pro budoucí rodiče, manžele atp.
POMOC SOCIÁLNĚ SLABÝM (POTŘEBNÝM) RODINÁM
Sociálně potřebná rodina = rodina, jejíž členové nedosahují svými příjmy hranice životního minima - příjmy všech členů rodiny se sčítají a porovnávají s životním minimem rodiny - životní minimum rodiny tvoří součet částek na osobní potřeby a na domácnost všech členů rodiny (tzv. společně posuzovaných osob)
Druhy pomoci: - sociální dávky: a) peněžité dávky SSP, které jsou závislé na příjmu rodiny - přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení b) peněžité a věcné dávky SPE, které doplňují příjem rodiny do životního minima
POMOC RODINÁM VE ZVLÁŠTNÍCH PŘÍPADECH
Rodina s dlouhodobě nezaměstnaným: Druhy pomoci: podpora v nezaměstnanosti, zprostředkování práce a poradenství na úřadech práce, programy aktivní politiky zaměstnanosti (např. rekvalifikace)
Rodina s dlouhodobě nemocným nebo ZP členem: Druhy pomoci: - dávky SPOJ - invalidní důchod - dávky SPE - zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost, příspěvek při péči o osobu blízkou a jinou, jednorázové (peněžité a věcné) a opakované (peněžité) dávky pro ZP občany - dávky SSP - navýšený soc. příplatek a příspěvek na úhradu potřeb dítěte (dávka pěstounské péče) - sociální služby - osobní asistence, pečovatelská služba (terénní nebo v zařízeních s PS), denní pobyty (stacionáře), stravování - delší rodičovská dovolená pro ženu pečující o ZP dítě (do 7 let)
Rodina s matkou samoživitelkou (neúplná rodina): = absence stálého mužského vzoru v rodině Druhy pomoci: - psychologická pomoc matce nebo dítěti - pomoc při hlídání dítěte, když je matka v práci
Rozvrácená rodina (rozvod): = konflikt mezi rodiči, jejich rozchod, případně příchod nevlastního rodiče Druhy pomoci: - poradenská a psychologická pomoc - manželská terapie, porozvodová terapie, rodinná terapie - výživné
POMOC DISFUNKČNÍM RODINÁM
funkční rodina = rodina, která plní všechny své funkce
disfunkční rodina = rodina, ve které se vyskytuje nějaký problém nebo sociálně - patologický jev, který narušuje některé funkce rodiny nebo některé z nich ztrácí
afunkční rodina = rodina, která neplní téměř žádnou svou funkci sociálně - patologické jevy v rodině = domácí násilí (zanedbávání, týrání a zneužívání dítěte, týrání jiných členů rodiny), závislost (alkohol, drogy, gamblerství) atd.
Druhy pomoci: - terénní sociální práce, poradenská a psychologická pomoc (hlavně individuální psychoterapie, rodinná terapie), sociálně - právní ochrana dětí, ústavní a ochranná výchova - azyl - domy pro matky s dětmi, azylová zařízení pro děti (krizová centra, centra prevence, linky důvěry) - ústavy pro alkoholiky a toxikomany, další zařízení pro toxikomany (stacionáře, azylová zařízení, komunity)
Poradny poskytují poradenství, výchovnou a psychologickou péči rodině Patří sem tyto poradny: a) poradna pro rodinu - zaměřuje se na řešení problémů, které se týkají celé rodiny (vztahů mezi sourozenci, rodiči a dětmi, výchovné problémy) b) manželská poradna - zaměřuje se na řešení problémů mezi manželi (manželských krizí)
- poradny jsou státní (zřizuje je obec) nebo soukromé - v poradnách pracují psychologové, sociální pracovníci, eventuálně právníci nebo sexuologové - poradny obecně nabízejí tuto pomoc: - řešení partnerských a rodinných konfliktů - pomoc během rozvodu a porozvodová péče - poradenství při výchovných problémech - individuální psychoterapie - sexuologické poradenství - právní poradenství
POMOC OSIŘELÝM A OHROŽENÝM DĚTEM
Osiřelé děti = osamělé děti, které nejsou v péči rodičů (event. náhradních rodičů). Rozlišujeme dva druhy sirotků: a) skuteční sirotci - děti, jejichž rodiče zemřeli b) sociální sirotci - děti, o které se jejich rodiče nechtějí, nemohou nebo neumějí postarat Druhy pomoci: - ústavní péče - kojenecké ústavy, diagnostické ústavy, dětské domovy, domy na půli cesty - dávky SPE, SSP - dávky určené nezaopatřeným dětem, hlavně v situaci, kdy opouštějí ústav (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na výživu dítěte atd.) - dávky SPOJ - sirotčí důchod
Ohrožené děti = děti týrané a zneužívané (trpí syndromem CAN) nebo děti zanedbávané (často vývojově opožděné Druhy pomoci: opatření sociálně - právní ochrany dětí, azylová zařízení pro děti (krizová centra, centra prevence), krizové linky (např. linka důvěry), psychologická péče, sociální práce s rodinou
Problémové děti = často jsou to děti vyrůstající v ústavech, děti týrané, zneužívané a zanedbávané, děti s psychopatickými rysy osobnosti, děti psychicky nemocné nebo s poruchami mozkové činnosti (např. se syndromem hyperaktivity, epilepsií) - mají problémy s chováním, těžko se přizpůsobují, jako mladiství mívají problémy se zákonem Druhy pomoci: diagnostické ústavy, výchovné ústavy, poradenství (např. pedagogicko - psychologické poradny), psychologická péče, sociální práce s rodinou
POMOC NÁHRADNÍM RODINÁM
Náhradní rodina = rodina, která má v péči nahrazující péči rodičů nevlastní dítě nebo děti. Jedná se o adopci, pěstounskou péči nebo poručnictví. Druhy pomoci: - poradenství, sociálně - psychologická pomoc - dávky SSP - skupina dávek pěstounské péče (odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek na zakoupení motorového vozidla) Zvláštní pomoc vyžadují etnicky odlišné rodiny - romské rodiny a rodiny uprchlíků
RODINA A ROZVOD
Právní prameny: Zákon o rodině
Definice rozvodu: rozvod = zrušení manželství za života manželů rozhodnutím soudu
Charakteristika rozvodu z hlediska sociální péče: - rozvod patří mezi sociálně - patologické jevy, výrazně narušuje funkci rodiny (rodina v rozvodovém řízení a následně rozvrácená rodina patří mezi disfunkční rodiny, eventuálně klinické rodiny) - rozvod je důsledkem vyhrocených rodinných krizí (viz. kapitola rodinné krize)
Rizika rozvodu: - rozvod znamená velkou psychickou zátěž (stres) nejen pro rodiče, ale hlavně pro děti - důsledky stresu: u dětí se může objevit úzkost, nechutenství, nespavost, pomočování, nesoustředěnost, nejistota, zhoršující se prospěch ve škole, pocity viny (sebeobviňování). Některé psychické poruchy se objevují hned, jiné po rozvodu rodičů anebo až v době, kdy dítě zakládá vlastní rodinu - stres vychází hlavně z narušených rodinných vztahů a z rozvodového procesu, kterým musí rodina projít. Dítě poškozuje, jak se rodiče chovají vůči sobě a jak se chovají vůči němu
Právní úprava rozvodu
Soud manželství bez dalších průtahů rozvede, jestliže: trvalo alespoň 1 rok a manželé spolu nežijí min. 6 měsíců oba manželé s rozvodem souhlasí manželé předloží písemnou smlouvu upravující majetkové vztahy, bydlení, popřípadě vyživovací povinnost mezi manželi manželé předloží pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí po rozvodu - pokud je vše splněno, nezjišťuje se příčina rozvratu manželství
Soud manželství nerozvede, jestliže: jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí a zároveň nemá hlavní podíl na rozvratu manželství a byla by mu rozvodem způsobena zvlášť závažná újma okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství - v těchto případech soud zjišťuje příčinu rozvratu manželství
Soud manželství rozvede i přesto, že s rozvodem jeden z manželů nesouhlasí, jestliže spolu manželé nežijí déle než 3 roky.
SVĚŘENÍ DÍTĚTE DO VÝCHOVY
- nejčastěji se dítě svěřuje do výchovy matce, méně častěji otci. Na výchově dítěte se po rozvodu mohou samozřejmě podílet oba rodiče - dítě má právo na řádnou výchovu vlastních, eventuálně náhradních, rodičů. A naopak - rodiče mají právo řádně vychovávat své děti. Vždy se ale upřednostňuje zájem dítěte. Vše záleží na tom, zda jsou rodiče schopni se na výchově dítěte dohodnout, zda má odcházející rodič vůbec zájem se o dítě i nadále starat nebo ho alespoň vídat nebo zda není jejich kontakt nebezpečný (týrání, únosy) - celý proces svěření dítěte do výchovy musí proběhnout ještě před soudním rozhodnutím o rozvodu. Rodiče se mohou o způsobu výchovy dítěte nejprve dohodnout (pokud jsou toho schopni), ještě než o výchově rozhodne soud (soudní rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí)
Možnosti úpravy poměrů nezletilých dětí: a) společná výchova b) střídavá výchova c) omezení nebo zákaz styku rodiče (nebo jiného příbuzného) s dítětem - pokud je styk s tímto rodičem pro dítě nebezpečný, pokud rodič nedodržuje pravidla stanovená soudem.
VYŽIVOVACÍ POVINNOST
Vyživovací povinnost rodičů vůči nezaopatřeným dětem - je určena rozhodnutím soudu ještě před soudním rozhodnutím o rozvodu - soud určí, jak má každý z rodičů přispívat na výživu dítěte (výživné) - vyživovací povinnost trvá do doby, než je dítě schopné se samo živit (po dobu nezaopatřenosti dítěte) - výše výživného se řídí finančními možnostmi a majetkovými poměry rodičů. Přihlíží se k tomu, kdo a v jaké míře o dítě pečuje - druhy vyživovacích povinností: a) rodič vůči nezaopatřenému dítěti b) zaopatřené dítě vůči rodiči c) mezi ostatními příbuznými (dítě a prarodiče) d) mezi manželi e) výživné rozvedeného manžela (pokud jeden z manželů není schopen se sám živit - je sociálně potřebný) f) příspěvek neprovdané matce (výživné od otce jejího dítěte)
NEVHODNÉ CHOVÁNÍ ROZVEDENÝCH RODIČU VUČI DĚTEM
1) Dítě jako náhražka ztraceného partnera (systém s jedním kompasem): Nejčastěji jde o vztah rozvedené matky a jejího syna. Syn má v rodině nahradit chybějícího dospělého (partnera). Je na něj kladena velká odpovědnost. Tato role je pro něj velice vyčerpávající. Snaží se matku ochraňovat. Znesnadňuje matce navázat a udržet si vztahy s dalšími muži - matka vždy upřednostňuje zájmy dítěte nad své osobní zájmy
2) Nerovný závod: Tato situace nastává v případě, kdy jeden z rodičů usiluje o to, aby dostal dítě do výchovy. Druhý rodič sleduje jakoukoliv jeho chybu nebo poklesek. Tak vzniká mezi rodiči velké napětí, které dítě vycítí a má pocit, že se také musí chovat vzorně, aby nikomu neublížilo. Toto napětí mezi rodiči může u dítěte vyvolat psychosomatické potíže.
3) Soutěž v bezmoci: Jde o případ, kdy oba rodiče dítě zanedbávají do té míry, že se děti vymknou kontrole. Začnou mít problémy ve škole, s policií atd. Svým chováním se na sebe snaží rodiče upozornit - utíkají z domova, chodí za školu, páchají trestnou činnost, začnou brát drogy…
4) Kupování přízně dítěte: Častěji se takto chovají otcové (mají vyšší příjmy). Přehnaně dítě rozmazlují a zahrnují ho dárky. Dítě se pak může stát nástrojem citového vydírání druhého rodiče ("vidíš, co mi táta koupil, má mě víc rád!")
5) Programování: Jde o manipulaci s dítětem (rodič zneužívá toho, že je psychicky nezralé dítě snadno manipulovatelné). Manipulující rodič navádí dítě proti druhému rodiči (někdy je to obousměrné). Dítě je neustále pod tlakem a ve stresu, což může způsobit vážné psychické problémy (lze to přirovnat k psychickému týrání a jeho následkům).
POROZVODOVÁ PÉČE - POROZVODOVÉ PORADENSTVÍ
- u nás je teprve v začátcích = rodinné usmiřování. Zabývá se harmonizací vztahů mezi rozvedenými rodiči navzájem a jejich dětmi. Cílem je prevence poškození dětské psychiky (nevhodného chování rodičů vůči dítěti). - probíhá v rodinných poradnách, řeší se zde styk rodičů s dítětem, výchova dětí, informování dětí o příčině rozvodu, posilování vztahu dětí k rodičům, otázky finančního zajištění
4) PÉČE O DÍTĚ
Pojem dítě = dítě do 18 let - podle Zákona o sociálně - právní ochraně dětí, podle Úmluvy o právech dítěte: a) do 15 let - dítě b) od 15 let - mladiství 15 let = hranice trestní odpovědnosti
Nezaopatřené dítě: - podle Zákona o Státní sociální podpoře = dítě do ukončení povinné školní docházky a poté, nejdéle do 26 let, jestliže: a) studuje b) nemůže studovat nebo pracovat pro nemoc nebo úraz a není poživatelem PID c) z důvodu invalidity nemůže soustavně pracovat a není poživatelem PID - nezaopatřené dítě je i po skončení povinné školní docházky do 18 let, které je vedeno v evidenci ÚP a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a ani na podporu při rekvalifikaci
Dětská práva: Právní dokumenty obsahující dětská práva: a) ČR - Listina základních práv a svobod b) mezinárodní - Úmluva o právech dítěte
Příklady práv dítěte: Listina: - zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena (státem, zákonem) - děti narozeny v manželství i mimo něj mají stejná práva - děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči - nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen na základě rozhodnutí soudu
Úmluva: - každé dítě má právo na život - vždy je nutné hájit zájmy dítěte před veřejnými i soukromými institucemi - dítě má právo na svou totožnost (mít jméno, státní příslušnost…) - odebrat dítě z rodiny můžeme pouze je-li to v jeho zájmu (je-li ohrožen jeho život, správný vývoj, jeho práva…) - dítě má právo na své názory, pokud je zralé je samo formulovat. V tomto případě má dítě právo být vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se ho dotýká
NÁHRADNÍ PÉČE
- nahrazuje péči vlastních (biologických) rodičů v případech, kdy vlastní rodič: a) zemře b) o dítě nemůže, nechce nebo neumí pečovat c) o dítě pečuje nevhodným způsobem nebo vůbec (týrání, zneužívání, zanedbávání)
FORMY NÁHRADNÍ PÉČE:
NERODINNÁ NP: probíhá v uměle vytvořeném prostředí v těchto typech zařízení: a) kojenecké ústavy a dětské domovy při kojeneckých ústavech: KÚ jsou pro děti do 1 roku a DD pro děti do 3 let - KÚ je ústavní zařízení zřizované MZ (min. zdr.), DD zřizuje MŠMT
b) dětské domovy: pro děti od 3 do 18 let, jsou to ústavní zařízení zřízená MŠMT - existují dětské domovy klasického a rodinného typu. DD rodinného typu řadíme svým charakterem spíše do rodinné formy NP
c) domy na půli cesty: azylové zařízení SPE, spadá pod MPSV
d) diagnostické a výchovné ústavy: ústavní zařízení zřizované MŠMT, kde probíhá ústavní a ochranná výchova a diagnostika problémů dítěte ochranná výchova - ústavní výchova -
e) ÚSP: ústavní zařízení zřizované MŠMT, kde mohou být umístěny osiřelé ZP děti
RODINNÁ NP: probíhá v přirozeném rodinném prostředí nebo prostředí malé skupiny, které se rodině podobá.
Patří sem formy péče: a) adopce (osvojení) b) pěstounská péče individuální (pěstoun je jednotlivec nebo manželský pár) c) pěstounská péče kolektivní (probíhá ve zvláštních zařízeních - profesionální pěstounské manželské páry nebo pěstounky v SOS vesničkách) d) dětské domovy rodinného typu e) eventuálně poručnictví
VÝHODY RODINNÉ FORMY NP
- nejlepší formou je adopce, potom pěstounská péče individuální a nakonec kolektivní - vytváří se citová vazba k jednomu člověku (vychovatelé se nestřídají jako v dětském domově) - přirozené rodinné prostředí - větší intimita prostředí, optimálnější uspokojování psychických potřeb dětí, např. potřeb bezpečí, jistoty, lásky, potřeby zájmu o svou osobu (dítě není anonymní), přirozená rodičovská autorita, přirozené vzorce chování - optimální socializace - rodina je heterogenní skupina - členové rodiny jsou různého pohlaví a různého věku, mají různé postavení v rodině - rodinná hierarchie - dítě zde má také své postavení
NEVÝHODY NERODINNÉ FORMY NP
- nejhorší formou jsou dětské domovy klasického typu - střídání vychovatelů (dítě si nemůže vytvořit pevnou citovou vazbu k dospělému člověku) - časté změny prostředí (narušení pocitu bezpečí a jistoty) - přísný, leckdy až kasárenský režim - život ve velkých skupinách (nedostatek intimity) - skupiny jsou příliš homogenní (děvčata a chlapci jsou separováni, žijí spolu děti přibližně stejného věku) To vše vede k psychické deprivaci dětí. Psychická deprivace = dlouhodobé psychické strádání dítěte, hlavně v citové rovině (citová deprivace) - nedostatek citových podnětů, např. lásky, psychické podpory, pozornosti - ústav nedokáže ve většině případů vychovat psychicky vyrovnané a sociálně zdatné jedince - péče o dítě v ústavním zařízení je pro stát finančně náročnější, než podpora náhradní rodinné péče
Projevy psychické deprivace: - nejhorší projevy jsou u dětí, které jsou deprivovány od raného dětství - vyrůstají v ústavech nebo si přinášejí negativní zážitky už z vlastní rodiny (týrání, zneužívání, zanedbávání) - projevy deprivace: a) apatie (= velmi pomalu nebo vůbec nereagují na podněty), pasivita (= jsou nečinné, o nic nejeví zájem), zaostávají ve vývoji, úzkostlivost (úzkost = anxieta), ustrašenost, potíže s navazováním sociálních kontaktů a vztahů b) vynucování pozornosti dospělých, agresivní chování, dělají schválnosti, hyperaktivita, žárlivost c) nevybíravost v sociálních vztazích (navazují kontakt s kýmkoliv), neschopnost navázat hlubší vztah (povrchnost ve vztazích, přelétavost), milé, roztomilé chování, přítulnost
DĚTSKÉ DOMOVY (DD)
- existují DD klasického a rodinného typu - jsou podřízeny MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) - zajišťují dětem výchovnou, sociální a materiální péči - je zde velké nebezpečí hospitalizmu a psychické deprivace - klienty jsou dva typy dětí: a) skuteční sirotci - je jich pouze 1%. Jsou to děti, jejichž rodiče zemřeli b) sociální sirotci - jsou to děti, jejichž rodiče existují, ale nechtějí, nemohou nebo se o děti nedovedou postarat. Tyto děti si do DD často přinášejí negativní zkušenosti z původní rodiny - hospitalizmus = navyknutí si na umělé podmínky ústavu - mladý člověk má poté, co opustí ústav (v 18 letech), potíže žít normálním způsobem života. Dětský domov ho na něj není schopen dostatečně připravit. Z těchto důvodů jsou zřizovány tzv. domy na půli cesty - projevy hospitalizmu: nepřizpůsobivost, pasivita, psychické problémy (deprese), lehká ovlivnitelnost (lehce zapadnou do špatné společnosti - kriminalita, toxikomanie aj. závislosti), disociální někdy až asociální chování (= nechová se v souladu se společenskými normami)
Kojenecký ústav a DD, Hlinky 136, Brno DD Dagmar, Zeleného 51, Brno DD a speciální školy, Vídeňská 26/28, Brno Dětské domovy rodinného (bytového) typu
- lepší než DD klasického typu - děti různého věku žijí v menších skupinkách - výhody: a) žijí v samostatné bytové jednotce - prostředí připomíná velkou rodinu, děti mají více soukromí, lepší kooperace (spolupráce) mezi dětmi, vznikají mezi nimi užší citové vazby (jako sourozenecké) b) děti jsou pod vedením jednoho stabilního vychovatele (nejčastěji ženy) - vzniká užší citová vazba mezi dítětem a vychovatelem (jako mezi dítětem a rodičem)
DOMY NA PŮLI CESTY (zkr. D1/2)
- zařízení azylového typu, která usnadňují vstup do samostatného života mladým lidem opouštějícím dětský domov. Může poskytnout azyl i jiným typům klientů, např. lidem opouštějícím psychiatrické léčebny, opuštěným nebo týraným matkám - sociální služby, které toto zařízení nabízí: azylové ubytování nebo také chráněné bydlení (= je dočasné, motivace klientů, aby si hledali vlastní bydlení), poradenství (pomoc odbornou radou při hledání práce a bydlení, při jednání s úřady, hospodaření s penězi atd.), další služby např. chráněná práce, nácvik sociálních dovedností, sociální asistence (osobní asistent) - klienti platí nájemné cca 1 000 Kč, které však zdaleka nepokryje veškeré provozní náklady tohoto zařízení - význam: a) úspěšné zařazení mladého člověka do společnosti b) preventivní funkce - zabraňuje vzniku, prohlubování nebo komplikování problémů mladých lidí
- nejčastější problémy dětí z DD v dospělosti: bytová tíseň, finanční problémy, nedostatek správných návyků - má problém si zvyknout na pracovní režim, udržet si práci - následkem je nezaměstnanost, bezdomovectví, kriminalita atd. problémy s nalezením vlastní identity a seberealizací - nízké sebevědomí, psychické problémy, problémové chování problémy ve vlastní rodině - selhává ve výchově vlastních dětí, nezvládá svoji rodinu hmotně zabezpečit
Dům na půli cesty, Velký Dvůr 134, Pohořelice 691 23 dům@pestouni.cz
OSVOJENÍ = ADOPCE
- zdroj: Zákon o rodině - mezi osvojenci a osvojiteli vzniká poměr jako mezi rodiči a vlastními dětmi (příbuzenský vztah). Osvojitelé mají vůči dítěti rodičovskou zodpovědnost: a) musí o dítě řádně pečovat a vychovávat ho b) musí dítě zastupovat, dokud nenabude zletilosti c) musí dítěti spravovat majetek
- osvojit lze jen nezletilé dítě, které je starší 1 roku (kvůli vrozeným vadám, které se většinou projeví do jednoho roku věku dítěte). U dítěte do 1 roku lze realizovat pouze osvojení I.stupně (zrušitelné) - o osvojení rozhoduje soud. V adopčním procesu se zjišťuje zdravotní stav osvojitelů a jejich motivace k osvojení, osobnost osvojitele a zdravotní stav osvojence. Soud rozhoduje na základě posudků dětských lékařů, psychologů a sociálních pracovníků - před soudním rozhodnutím je dítě umístěno do tzv. preadopční péče = 3 měsíce v rodině osvojenců "na zkoušku" - osvojit lze pouze "právně volné" dítě a dítě, které je zcela nebo relativně zdravé - k osvojení je třeba mít souhlas: a) zákonného zástupce dítěte b) dítěte, pokud je toho schopno c) biologických rodičů (i nezletilých) - pokud jsou rodiče a) a zároveň i c), není třeba jejich souhlasu, jestliže o dítě neprojevili zájem více než 6 měsíců - souhlas se dává písemně k soudu nebo na orgán sociálně - právní ochrany dětí
Tři druhy osvojení: a) osvojení I. stupně, zrušitelné = osvojení, které lze zrušit. Osvojitel není zapsán v matrice jako rodič. Lze ho z vážných důvodů zrušit a o zrušení rozhoduje soud b) osvojení II. stupně, nezrušitelné = osvojení lze zrušit. Osvojitel je zapsán v matrice jako rodič c) mezinárodní adopce
PĚSTOUNSKÁ PÉČE
- zdroj: Zákon o rodině, Zákon o státní sociální podpoře (dávky pěstounské péče) - je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče = zajišťuje hmotné zabezpečení pěstounům a dětem v pěstounské péči
- ocenění pěstounů je tedy hmotné, ale i morální. Hmotné ocenění je realizováno formou dávek pěstounské péče: a) příspěvek na úhradu potřeb dítěte b) odměna pěstouna c) příspěvek při převzetí dítěte d) příspěvek na zakoupení motorového vozidla
- je určena především dětem, které nemohou být ze zdravotních nebo sociálních důvodů osvojeny. Často jde o starší děti nebo skupiny sourozenců.
- vztah mezi dítětem, pěstouny a biologickými rodiči: 1) Pěstoun - může jím být jednotlivec nebo manželský pár - má základní práva a povinnosti rodiče (péče, výchova, zastupování v běžných věcech) 2) Dítě - často má vlastní rodiče, ale ti se o něj nemohou, nedovedou nebo nechtějí starat - má povinnost pomáhat dle vlastních schopností v domácnosti pěstouna/nů - pokud má vlastní příjem z VČ (výdělečné činnosti), je povinno přispívat pěstounům na úhradu společných potřeb 3) Biologičtí rodiče - rozhodují o podstatných věcech dítěte (např. dědictví). Mají vůči dítěti vyživovací povinnost - platí výživné, které se posílá pěstounům. Pokud toto nečiní, platí pěstounům příspěvek na výživu dítěte stát
- o svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. Žádá orgán sociálně - právní ochrany dětí o vyjádření, zda je pěstoun vhodná osoba - pěstounská péče zaniká rozhodnutím soudu: a) na žádost pěstouna pouze z důležitých důvodů b) dosažením zletilosti dítěte c) úmrtím dítěte nebo pěstouna
Proces svěření dítěte do PP: - dítě může být svěřeno do PP fyzické osobě nebo do společné péče manželů - o svěření do PP rozhoduje soud. Rozhoduje na základě vyjádření orgánu SPOCHD, zda je budoucí pěstoun vhodná osoba pro výkon PP - dítě musí být právně volné
Typy pěstounské péče: a) individuální PP (rodinná PP) - pěstounem je jednotlivec nebo manželský pár (příbuzní, cizí osoby). Manželský pár si často vezme do péče větší množství dětí (tzv. velké rodiny) b) kolektivní pěstounská péče (PP ve speciálních zařízeních pro výkon PP) - patří sem např. speciální zařízení s pěstounskými manželskými páry nebo SOS vesničky s ženami pěstounkami
SPECIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON PP (S MANŽELSKÝM PÁREM)
Pěstouni zde tvoří rodinné buňky. V buňce je max. 10 dětí různého věku, někdy je tvoří i sourozenecké skupiny.
SOS VESNIČKA
V tomto zařízení se žena - pěstounka - stará o více dětí (tvoří rodinnou skupinu). Vesničku tvoří více rodinných skupin. Pěstounky nesmějí být vdané a pracovat. Za provádění PP dostávají plat. Jejich odměna a činnost je upravena zvláštní vyhláškou. Nevýhodou této formy PP je absence mužského vzoru.
PŘEDPĚSTOUNSKÁ PÉČE
Před rozhodnutím soudu o PP může být dítě svěřeno do předpěstounské péče budoucímu pěstounovi. Rozhoduje o tom příslušný orgán SPOCHD. Nepodá-li pěstoun do 3 měsíců návrh na zahájení řízení o svěření dítěte do PP, je mu předpěstounská péče zrušena. V době předpěstounské péče má pěstoun nárok na odměnu pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Sdružení pěstounských rodin, Anenská 10, Brno 602 00 - pestouni@pestouni.cz, www.pestouni.cz Fond ohrožených dětí - www.fod.cz www.adopce.cz www.rodina.cz
PORUČENSTVÍ
- poručníka ustanovuje dítěti soud - poručník dočasně pečuje o dítě, vychovává ho a spravuje jeho majetek - poručník se ustanovuje v těchto případech: a) pokud rodiče dítěte zemřeli b) pokud rodiče dítěte nejsou způsobilí k právním úkonům c) pokud rodiče dítěte byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo jim byla pozastavena - poručníkem může být: a) ten, koho doporučili rodiče b) příbuzný nebo člověk, který je blízký rodině nebo dítěti c) jiná fyzická osoba d) cizí manželský pár e) orgán sociálně- právní ochrany dětí (když nelze ustanovit nikoho z předešlých) - povinnosti poručníka: poručník podléhá dozoru soudu. Podávám soudu zprávy o osobě poručence a předkládá mu účty ze správy jeho jmění (této povinnosti může být i zproštěn). Rozhoduje-li poručník o důležitých věcech týkajících se dítěte, musí být toto rozhodnutí schváleno soudem. Poručník nemá vyživovací povinnost. - poručenství zaniká rozhodnutím soudu: a) na návrh poručníka b) odvoláním poručníka (poručník např. neplní dobře své povinnosti)
OPATROVNICTVÍ
Opatrovníka ustanovuje soud nejčastěji v případech soudního řízení, při kterém je třeba ochránit zájmy dítěte. Jsou to tyto situace: a) hrozí střet zájmů mezi členy rodiny b) jsou ohroženy majetkové zájmy dítěte c) rodičům je omezena rodičovská zodpovědnost d) další situace Opatrovník nepřebírá všechny povinnosti rodičů, ale pouze ty, které vymezí soud (podle situace)
ZAJÍMAVOSTI: - v ČR je do náhradních rodin umisťována ¼ z ohrožených dětí. ¾ stráví svůj život v DD a ústavech - mezi vazebně stíhanými a vězeňsky trestnými mladistvými, převážně chlapci, prošlo 10% dětskými domovy a dalších 15% výchovnými ústavy - mezi bezdomovci je 25% lidí, kteří prošli DD. 29% bezdomovců je mladších 30 let - příspěvek státu na 1 dítě v ústavní péči činí 250 000 Kč na rok a provozní výdaje u všech typů ústavů pro děti stojí stát 2,5 miliard Kč za rok. Pro srovnání na 1 dítě v pěstounské péči vyplatí stát pouze 60 000 Kč na rok.
SOCIÁLNĚ - PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ (SPOCHD)
= zvláštní druh ochrany člověka před nežádoucími společenskými jevy a ochrana jeho soc. práv - zasahuje do mnoha oblastí sociální politiky. Podle toho můžeme SPOCH rozdělit na: a) sociálně - právní ochranu dětí (SPOCHD) b) sociálně - právní ochranu zdraví c) bezpečnost a ochranu zdraví při práci d) ochranu před diskriminací v pracovním právu
Formální SPOCH - je zakotvena v českém právním řádu, zajišťuje ji a provádí stát a státní subjekty. Nemalou roli zde hrají i nestátní subjekty. Neformální SPOCH - je přirozeně zakotvena ve společnosti, patří sem např. sousedská výpomoc, běžné projevy mezilidské solidarity, kontrola rodinných povinností členy rodiny a příbuznými, …
SPOCHD FORMÁLNÍ
Cílem je poskytnout zvýšenou ochranu nezletilým dětem - ochránit je před působením negativních vlivů okolí, zajistit jejich zdraví a harmonický vývoj, zabezpečit dodržování dětských práv - právní prameny SPOCHD a jejich obsah: a) zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí - její charakteristika, činnost orgánů SPOCHD, zařízení SPOCHD b) Úmluva o právech dítěte - mezinárodní dokument, ve kterém jsou obsažena dětská práva, která se ČR zavázala respektovat při vytváření svých zákonů c) zákon č. 94/1963 Sb., o rodině - právní úprava rodičovské zodpovědnosti a náhradní rodinné péče
Podle "Zákona o SPOCHD" se sociálně - právní ochranou dětí rozumí: a) ochrana práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu b) ochrana oprávněných zájmů dítěte včetně ochrany jeho jmění c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny (= sociální práce s disfunkční rodinou)
Některé principy SPOCHD: - hlavní zásadou SPOCHD je zájem o blaho dítěte - za ochranu dětí je zodpovědný stát. V prvé řadě jsou za své děti zodpovědní rodiče - v SPOCHD působí hlavně soudy a další subjekty určené zákonem. Jejich působnost a pravomoci jsou přesně dané zákonem - prioritou v SPOCHD by měla být prevence = pozitivní působení na rodinné vztahy, předcházení sociálně - patologickým jevům v rodině - zákon vymezuje jasná pravidla pro náhradní rodinnou péči - otevírá se prostor pro působení nestátních subjektů v SPOCHD
Děti, na které se zaměřuje SPOCHD: a) děti v péči rodičů nebo náhradních rodičů, kteří neplní nebo nemohou plnit své povinnosti nebo zneužívají svá práva (pojem rodičovská zodpovědnost) b) problematické děti = děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, opakovaně utíkají z domova nebo jsou pachateli přestupků nebo trestných činů c) děti, které jsou oběťmi trestných činů d) děti, jejichž rodiče zemřeli (skuteční sirotci)
Za dítě se podle SPOCHD považuje každá nezletilá osoba (pozor - ne nezaopatřené dítě!). Musí mít na území ČR trvalý pobyt nebo povolení k trvalému pobytu nebo je hlášeno k pobytu na našem území (pobyt delší než 90 dnů) nebo má oprávnění k trvalému pobytu (nebo mají - li ho rodiče) nebo požádalo o azyl.
ČINNOSTI SPOCHD: - vyhledávání rizikových a ohrožených dětí a rodin - preventivní činnost - poradenská činnost - přímá ochrana ohrožených dětí - např. terénní sociální práce, azyl - ústavní výchova - ochranná výchova - péče o děti vyžadující ochranu před negativními vlivy okolí - např. sociální, výchovná a psychologická pomoc
SUBJEKTY SPOCHD: a) kraje v přenesené působnosti (KÚ) - výkon státní správy b) kraje v samostatné působnosti - výkon samosprávy c) obce v přenesené působnosti (OÚ) a OÚ obce s rozšířenou působností - výkon státní správy d) obce v samostatné působnosti - výkon samosprávy e) MPSV f) nestátní subjekty - fyzické nebo právnické osoby, které jsou pověřené výkonem SPOCHD (tzv. pověřené osoby) g) komise pro SPOCHD h) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu děti
Zásah státu do práv rodičů: - dítě může být odloučeno od rodičů proti jejich vůli pouze na základě rozhodnutí soudu. Návrh na zahájení tohoto řízení podává odbor SPOCHD - KÚ může také podat soudu návrh na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, na nařízení ústavní výchovy, na její prodloužení nebo zrušení
Práva a povinnosti občanů v rámci SPOCHD: - každý občan (dospělý i dítě) má právo upozornit na závadné chování dětí nebo jejich rodiče - každý občan musí upozornit příslušné orgány (subjekty SPOCHD, popř. policii; tzv. ohlašovací povinnost - za nesplnění až 3 roky vězení) na závadné chování dětí, rodičů nebo jiných osob k dětem, které jsou v jejich péči - dítě má právo požádat subjekty SPOCHD, ale i jiné osoby a zařízení (školu, zdr. zařízení, policii) o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv (i bez vědomí rodičů). Ty pak mají povinnost mu tuto pomoc poskytnout - dítě, které je dostatečně psychicky zralé, má právo být přítomno při projednávání záležitostí, které se ho týkají a má právo svobodně vyjádřit svůj názor - rodič nebo jiná osoba zodpovědná za výchovu dítěte má také právo požádat o pomoc příslušné orgány (subjekty SPOCHD, soud, policii) ve věcech ochrany práv dítěte, za jehož výchovu je zodpovědná
Zařízení, která jsou zřizována v rámci SPOCHD: - zřizovateli jsou obce a kraje, podle Zákona o SPOCHD sem patří tato zařízení: a) odborné poradny pro péči o děti b) zařízení sociálně výchovné činnosti c) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc d) výchovně rekreační tábory pro děti e) zařízení pro výkon pěstounské péče
Sociální služby, které mohou být poskytovány v těchto zařízeních: - ubytování a stravování - azyl a krizová intervence - diagnostika - prevence (např. sledování rizikových klientů) - poradenství - ambulantní, výchovné, sociální, rodinné - výchovná péče - rodinná a individuální terapie (psychoterapie) - rehabilitačně terapeutické činnosti - canisterapie, arteterapie atd. - rekreace dětí a jiné zájmové aktivity - aktivity zaměřené na prevenci sociálně - patologických jevů - lékařská péče Patří sem i zařízení komplexní péče o dítě (komplex soc. služeb): a) Diagnostické ústavy sociální péče (DÚSP) b) Ústavy sociální péče (ÚSP) c) Dětské domovy (DD) d) Výchovné ústavy (VÚ)
V ústavech jsou umisťováni skuteční nebo sociální sirotci. Dítě je umístěno do ústavu "natrvalo" např. v případech, kdy není možné dát ho do náhradní rodinné péče nebo když selžou veškeré snahy soc. subjektů o nápravu špatné soc. situace v rodině, která ohrožuje zdravý vývoj dítěte. Dlouhodobý pobyt v ústavu vzniká na základě rozhodnutí soudu o ústavní nebo ochranné výchově. Pobyt dítěte v ústavu může být i krátkodobý (přechodný), než se situace dítěte vyřeší (např. odebrání dítěte z rodiny na základě soudního rozhodnutí).
ústavní výchova = opatření, které se používá v případě, že výchova dítěte je vážně ohrožena nebo narušena nebo nemohou - li rodiče výchovu dítěte zajistit. Nařizuje ji soud. Ústavní výchova trvá do dosažení zletilosti, výjimečně ji soud může prodloužit až na 1 rok po dovršení zletilosti (např. připravuje-li se na budoucí povolání v ústavu)
ochranná výchova = ukládá se v případě, kdy méně intenzivní výchovné prostředky selhaly nebo nemají naději zabezpečit nápravu narušeného jedince. Přichází v úvahu u osob, které se dopustili trestné činnosti po dovršení 15. a před ukončením 18. roku svého věku. Může být uložena vedle trestu nebo při upuštění od potrestání. Vždy musí být splněna alespoň jedna z těchto podmínek: a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána c) vyžaduje to prostředí, v němž mladiství žije Výjimečně může být uložena též jedinci mladšímu 15ti let (a staršímu 12ti let), pokud spáchal čin, za který zákon dovoluje uložení výjimečného trestu. Nepovinné uložení ochranné výchovy přichází do úvahy, jestliže je to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší 15ti let, která spáchala čin, který by jinak byl trestným činem. Vykonává se ve zvláštních vých. zařízeních, zpravidla výchovných ústavech pro mládež. OV trvá, pokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do 18. roku věku chovance. Vyžaduje-li to jeho zájem, může ji soud prodloužit až do dovršení 19ti let.
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (zkr. Úřad) - je podřízen MPSV - sídlí v Brně, v čele je ředitel (jmenuje a odvolává ho ministr MPSV) - zabývá se SPOCHD ve vztahu k cizině včetně zprostředkování osvojení (tzv. osvojení s cizím prvkem) - osvojení s cizím prvkem (mezinárodní) = osvojení dětí, které: a) nemají české občanství, ale mají na území ČR povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt b) nemají české občanství, nemají na území ČR trvalý ani dlouhodobý pobyt ani se na území ČR nezdržují (v ČR se zdržují jeho rodiče nebo osoby mající vůči dítěti vyživovací povinnost) c) mají české občanství, ale nemají na území ČR trvalý pobyt
POVĚŘENÉ OSOBY (nestátní subjekty v SPOCHD): = právnické nebo fyzické osoby. Mohou působit v oblasti SPOCHD pouze na základě pověření k výkonu SPOCHD (rozhodují o něm KÚ a komise pro SPOCHD). Musí splňovat určité podmínky - např. bezúhonnost, příslušné vzdělání, materiální a technické zázemí - patří sem např. občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti (např. krizové centrum pro děti a mládež SPONDEA v Brně, církevní organizace
Komise pro SPOCHD: = zvláštní orgán OÚ obce s rozšířenou působností - zřizuje ho jeho starosta - činnost komise: a) rozhoduje o vydání pověření k výkonu SPOCHD a o jeho odnětí = obec pověřuje nestátní subjekt výkonem SPOCHD (pouze pro výkon výchovně rekreačních táborů pro děti) b) koordinuje výkon SPOCHD na území obce s rozšířenou působností
POPIS ČINNOSTÍ SUBJEKTU A ZAŘÍZENÍ SPOCHD
MPSV a) zajišťuje osvojení a pěstounskou péči v ČR (ve spolupráci s KÚ) b) vede evidenci dětí a žadatelů o tuto péči. Za pomoci této evidence vyhledává vhodné děti pro žadatele o osvojení a pěstounskou péči. Nalezne-li vhodné dítě, oznámí to písemně žadateli a KÚ (a dalším zainteresovaným subjektům SPOCHD podle zákona). Žadatel má poté právo seznámit se s dítětem. c) může vyzvat žadatele k osobnímu jednání za účelem posouzení jeho předpokladů a skutečností rozhodných pro svěření dítěte. Při posuzování spolupracuje s dalšími odborníky z oblasti péče o dítě. Může k jednání přizvat i dítě nebo ho může navštívit zaměstnanec ministerstva (musí mu to být umožněno). d) může přerušit zprostředkování osvojení a pěstounské péče např. na písemnou žádost žadatele e) může vyřadit dítě nebo žadatele z evidence např. z důvodu soudního rozhodnutí o osvojení (dítě), nesplnění oznamovací povinnosti o změnách důležitých údajů (žadatel)
KRAJ A OBEC (Oddělení SPOCHD, Oddělení péče o dítě apod.) - vykonávají různé činnosti SPOCHD v rámci státní správy i samosprávy - patří sem tyto činnosti: a) prevence b) poradenství c) výchovná opatření d) opatření na ochranu dětí e) činnosti v oblasti náhradní rodinné péče
KRAJ: A) Státní správa (KÚ) - B) Samospráva - vytváří předpoklady pro kulturní, sportovní a jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí
OBEC: A) Státní správa (OÚ) a) obecní úřad: - je povinen vyhledávat ohrožené děti (viz. děti, na které se zaměřuje SPOCHD), působit na rodiče, aby plnili své povinnosti, projednávat s rodiči nedostatky ve výchově a projednávat s dítětem nedostatky v jeho chování atd. b) obecní úřad obce s rozšířenou působností: - sleduje a zkoumá nepříznivé vlivy působící na děti a snaží se omezit jejich působení - státní subjekty, pověřené osoby, školy a školská zařízení mu mají povinnost co nejdříve nahlásit ohrožené dítě. Zdravotnická zařízení mu musí neprodleně nahlásit dítě, které matka po porodu opustila a zanechala ho v tomto zařízení B) Samospráva - vytváří předpoklady pro kulturní, sportovní a jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí
KRIZOVÉ CENTRUM PRO DĚTI A MLÁDEŽ
- obdobné názvy: krizové centrum pro děti a rodinu, … - KC provozují nestátní subjekty SPOCHD
- činnost KC zahrnuje především: 1) pomoc dětem a mladým lidem (studentům do 26 let) v krizové životní situaci krizová intervence = první kontakt s dítětem v krizové situaci - může být osobní, telefonický nebo e-mailový. V tomto zařízení ji provádějí školení pracovníci. Jejím cílem je dítě uklidnit, zajistit si jeho důvěru a poskytnout mu užitečné informace (pouze radu nebo ho odkázat na odbornou pomoc - podle závažnosti situace). Krizová intervence musí být anonymní, pokud si to klient přeje. azylové pobyty = dobrovolné pobyty dětí v krizovém centru (se souhlasem rodičů u nezletilých). Jsou omezené pouze na dobu, než se situace v rodině dítěte uklidní a než se vyřeší akutní problémy, které dítě vážně ohrožují (násilí v rodině, zneužívání, problematický rozvod rodičů atd.) individuální terapie = dlouhodobá i krátkodobá psychologická pomoc dítěti. Provádí ji psycholog nebo psychoterapeut. Snaží se zjistit příčiny psychických a jiných problémů dítěte (diagnostika) a podniká určité kroky k jejich odstranění nebo alespoň zmírnění (terapie). rehabilitační terapeutické činnosti - mají léčebný, rehabilitační i diagnostický účinek. Patří sem např. canisterapie, arteterapie. Nejčastěji ji provádějí speciálně vyškolení terapeuti (např. arteterapeuti) nebo speciální pedagogové.
2) pomoc rodinám se závažnými rodinnými problémy poradenství: a) ambulantní - poskytování informací všem, kdo krizové centrum navštíví b) výchovné - pomáhá rodičům řešit školní a výchovné problémy s dítětem c) rodinné - pomáhá řešit konflikty mezi rodiči a dětmi nebo sourozenci d) sociální - pomáhá řešit sociální situaci rodiny - poradenství ohledně sociálních dávek a služeb rodinná terapie = dlouhodobá i krátkodobá psychologická práce s dítětem i celou jeho rodinou. Provádí ji psycholog nebo psychoterapeut. Jejím cílem je diagnostikovat a napravit narušené vztahy v rodině, především ty, které jsou příčinou nebo důsledkem psychických a jiných problémů dítěte. Rodinná terapie by měla jít ruku v ruce s individuální terapií. v krizovém centru může pod dohledem pracovníka centra probíhat předávání dítěte mezi rodiči, kteří jsou po rozvodu a byla jim soudně nařízena střídavá výchova.
- pracovníci krizových center: sociální pracovník, psycholog, psychoterapeut, vychovatel, speciální pedagog, dětský psychiatr a dětský lékař + spolupráce s dalšími odborníky a institucemi - problémy, které krizová centra řeší: konflikty v rodině, problémy s láskou, rozvodové a porozvodové situace, domácí násilí (obecně), týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte (syndrom CAN), problémy ve škole (neprospěch, šikana, záškoláctví), psychické a zdravotní problémy dítěte (defektivita, samota, odlišná sexuální orientace, deprese, fóbie, úzkost, sebevražedné myšlenky, pocity bezmocnosti), děti bez přístřeší (na útěku z domova nebo z ústavu), děti s problémovým chováním (výchovné problémy)
www.spondea.cz www.ditevkrizi.cz
4) PÉČE O STARÉ OBČANY
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA STÁŘÍ A STÁRNUTÍ
Stárnutí (vývoj): = celoživotní proces, který je u každého člověka předem geneticky naprogramován - další faktory, které na člověka v průběhu života působí (vnější - např. životní prostředí, vnitřní - např. onemocnění), mohou tento proces urychlovat nebo zpomalovat - existují různé teorie, které určují příčiny stárnutí organizmu
Stáří = poslední fáze procesu stárnutí - období stáří lze rozdělit na další období. Existují různé klasifikace tohoto období. Klasifikace stáří podle WHO: 1. období: 60 - 74 let = vyšší věk, rané stáří 2. období: 75 - 89 let = stařecký věk, pravé stáří 3. období: 90 a více let = dlouhověkost, kmetství
- různé je i určování hranice stáří. Hranici mezi dospělostí a stářím lze určit podle několika hledisek: a) začátek výrazných bio - psycho- sociálních změn ve smyslu mínus (např. vypadávání vlasů, zhoršování paměti, zhoršování zraku nebo sluchu, pohybové obtíže). Degenerativní změny organizmu (zhoršování funkce orgánů, funkční tkáň je nahrazována nefunkční, např. atrofie svalů) b) odchod do starobního důchodu - člověk vstupuje do postproduktivního věku c) překročení věkové hranice podle věkové klasifikace - např. medicína bude mít jinou věkovou klasifikaci než psychologie. Pro nás je důležitější klasifikace podle WHO d) subjektivní pocit - záleží na tom, kdy už se člověk cítí být starý (jedná se o osobní pocit)
starý člověk = senior = geront gerontologie = věda o stárnutí a stáří geriatrie = lékařská věda o nemocech ve stáří
POTŘEBY SENIORŮ
Každý člověk, který pracuje se seniorem, by měl respektovat a snažit se uspokojovat všechny důležité potřeby seniorů. Potřeby od nejvyšších po nejnižší: - potřeba seberealizace (cítit se užitečný) - potřeba autonomie (cítit se soběstačný) - sociální potřeby (potřeba soc. vztahů, komunikace a lásky) - základní psychické potřeby (bezpečí, jistoty, psychické aktivity aj.) - fyziologické potřeby (potřeba výživy, spánku)
deprivace = dlouhodobé neuspokojování potřeb
PŘIROZENÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ
Musíme odlišit zdravé (přirozené) stáří od nemocného (patologického) stáří. Nemocné stáří znamená, že se u seniora objevují změny, které nejsou typické pro přirozené stárnutí organizmu, ale jsou spíše důsledkem špatného životního stylu nebo vážného onemocnění seniora (např. Alzheimerova choroba, rakovina)
Změny ve stáří dělíme na: a) biologické b) psychologické c) sociální
Biologické změny ve stáří: - úbytek funkčních tkání, např. svalové hmoty (svalová atrofie) - zpomalování a úbytek funkcí orgánů (příčinou jsou degenerativní změny v organizmu a jeho opotřebování), např. zpomalení motoriky, zhoršení sluchu a zraku - snížení výkonnosti - větší unavitelnost - snížená odolnost proti infekcím, delší rekonvalescence po nemoci - zpomalování metabolizmu - zhoršení regenerativní schopnosti organizmu, špatně se hojící poranění - zpomalení činnosti CNS - šednutí a vypadávání vlasů - kůže je tenčí, křehčí, často dochází k poraněním a podlitinám - objevují se onemocnění související s vysokým věkem - arterioskleróza, osteoporóza, onemocnění kloubů (revmatoidní artritida, artróza) - nebezpečí poškození organizmu nadměrným užíváním léků - výskyt více nemocí najednou, častá chronická onemocnění Psychické změny ve stáří: a) psychické funkce, které se zhoršují: - klesá životní elán a vitalita - zpomalení psychomotorického tempa - slábnutí tvůrčích schopností - zhoršuje se sociabilita (navazování nových kontaktů a udržování soc. vztahů) - zvyšuje se nedůvěra, ovlivnitelnost, lehkomyslnost, nejistota a úzkost mezi lidmi - klesá sebedůvěra - zhoršuje se adaptibilita (schopnost přizpůsobit se) - oslabuje se etické, sociální a estetické cítění - snižuje se schopnost zapamatování a vybavování, zhoršuje se hlavně krátkodobá paměť - rigidní myšlení a jednání (neradi mění své názory, ulpívají na zvycích) - mohou trpět poruchami soustředění - sklony ke smutku a depresím - zvýraznění negativních vlastností - psychická nedoslýchavost = senior potřebuje delší čas na porozumění toho, co mu druzí říkají - nemáme na něj křičet, on slyší (koukáme, jestli náhodou nemá sluchadlo)
b) psychické funkce, které se nemění: - intelekt - jazykové schopnosti (mluva, slovní zásoba)
c) psychické funkce, které se zlepšují: - trpělivost - schopnost úsudku, životní nadhled - zájem o společenské dění
SOCIÁLNÍ PROBLÉMY SENIORŮ
1) nesoběstačnost (bezmocnost) - nutnost dohledu a péče jiné osoby
2) sociální izolace (osamělost) - senior se od ostatních izoluje sám, např. z důvodů fyzické nebo psychické nemoci nebo je izolován svým okolím, např. je umisťován do domova důchodců - důvody osamělosti mohou být: a) psychické - jsou to osobní pohnutky (motivy), způsobené fyzickou nebo psychickou nemocí (nízké sebevědomí, deprese, strach z reakce okolí) b) rodinné - špatné vztahy v rodině, neschopnost komunikace, chybějí vůle postarat se o seniora, změny v osobnosti seniora c) společenské - senior je vnímán spíše jako přítěž, ve společnosti je snaha vyloučit ho z běžného společenského života d) výrazné zmenšování soc. sítě seniora - úmrtí členů rodiny, přátel, odchod z pracovního kolektivu
3) týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů (šikana) - nebezpečné jevy, kterými pečující zneužívá své moci nad seniorem, který nemá dostatek sil bránit svá práva. Tyto jevy se mohou vyskytovat jak v rodině, tak v zařízení sociální péče pro seniory
4) rodinné problémy - faktory: odchod dětí z rodiny, měnící se osobnost seniora (např. změna v chování v závislosti na zhoršujícím se zdravotním stavu seniora) atd. 5) finanční problémy a problémy s bydlením - menší příjmy (důchody) vzhledem k výdajům seniora (na nájem, léky, soc. služby…). Nutnost přizpůsobit bydlení možnostem a potřebám seniora (např. menší, levnější byt, event. s bezbariérovým přístupem, s dostupnou pečovatelskou službou)
DEMOGRAFIE STÁŘÍ
věková struktura populace: děti Tato struktura je společensky nevýhodná, jedná se o stárnutí populace dospělí
senioři
průměrný věk dožití: v roce 2003: ženy 78,5 let, muži 72 let
úmrtnost (mortalita) - hrubá míra úmrtnosti = počet zemřelých na 1000 obyvatel/rok = v roce 2003 byla HMÚ 10,9/1000/rok = celkem zemřelo v ČR 111 288 lidí. - úmrtnost je důležitým ukazatelem zdravotního stavu české populace
DOMÁCÍ PÉČE O SENIORY
domácí péče = o seniora je pečováno v domácnosti, není vytržen ze známého rodinného prostředí. a) laická (home help) - o seniora pečují a ošetřují ho členové rodiny nebo vypomáhají přátelé, známí, sousedé b) odborná (home care) - odborná ošetřovatelská péče, pečovatelská služba - patří do terénní soc. péče - o seniora pečují a ošetřují ho lidé, kteří jsou pro tuto práci vyškoleni
typy klientů v domácí péči: a) senior vyžadující občasnou péči, kterou rodina zvládá bez větších problémů (tzv. intermitentní péče) b) senior vyžadující dlouhodobou až trvalou péči, kterou by rodina bez podpory a pomoci z vnějšku nezvládla
zásady v domácí péči: - pokud je to možné, mělo by být o seniora pečováno v domácnosti, až v krajním případě by měl být umístěn v některém ústavním zařízení pro seniory - rodina musí chtít, umět a moci se o seniora postarat
druhy pomoci v domácí péči: a) finanční pomoc - invalidní důchod - může být zvýšen o bezmocnost - příspěvek při péči o osobu blízkou a jinou - příspěvky SPE pro zdravotně postižené a seniory (např. příspěvek na zakoupení zvláštních pomůcek)
b) home care = odborná ošetřovatelská péče - spočívá v provádění náročnějších ošetřovatelských úkonů (aplikace injekcí, převazy, které potřebují větší odbornost). Vykonávají ji zdravotní sestry - nabízejí ji tzv. agentury home care, zdravotní zařízení nebo pečovatelská služba
c) přechodný pobyt = resptiní péče (respit = uvolnění, ukončení, přestávka) - zdr. nebo soc. zařízení převezme dlouhodobě nemocného seniora do péče na krátkou dobu, aby si pečující členové rodiny mohli odpočinout (jet na dovolenou, rekonstruovat byt atd. d) denní pobyty = stacionáře (např. domovinky) - jsou to zařízení SPE, která slouží k dennímu pobytu seniorů, kteří jsou jinak v domácí péči
PRÁVA SENIORŮ
Společnost se k seniorům staví spíše negativně. Existuje spousta mýtů o stáří a starých lidech. Z toho plyne potřeba definovat práva seniorů, aby nedocházelo k porušování lidské důstojnosti (zanedbávání péče, týrání atd.), především v zařízeních péče o seniory (zdravotnických, sociálních). Musíme si uvědomit, že senior je za určitých okolností (nemoc, bezmocnost, osamělost, příliš vysoký věk), stejně jako dítě, mnohem zranitelnější než ostatní členové populace. Nejznámější mezinárodní dokument o právech seniorů se nazývá Evropská charta pacientů seniorů.
V chartě jsou definována např. tato práva: - právo na standardní zdravotní péči nezávisle na sociální situaci starého člověka (zda ji může platit) - právo na informace a na profesionální zacházení (správná komunikace, šetrné a vstřícné zacházení) - právo na transport a bezbariérovou úpravu zařízení - právo na zapůjčení nebo poskytnutí zvláštních pomůcek (rehabilitačních, kompenzačních) - právo na další speciální služby (denní centra, respitní péče, domácí péče, pečovatelská služba atd.) - právo na komplexní péči v zařízeních pro trvalý pobyt seniorů - právo na respektování potřeb seniorů (bio - psycho - sociálních)
To, jak má vypadat sociální péče o seniory v ČR, můžete najít v tzv. Standardech kvality sociální péče, které vydalo MPSV.
PEČOVATELSKÁ SLUŽBA
= terénní odborná sociální služba, která spočívá v provádění pečovatelských úkonů v domácnostech občanů nebo v zařízeních pečovatelské služby nebo jiných zařízeních SPE. - je poskytována dětem, TZP a starým občanům - poskytuje se bezplatně, za částečnou nebo úplnou úhradu - poskytují ji svým občanům obce nebo kraje nebo další nestátní subjekty SPE
Žádost o umístění do domu s pečovatelskou službou:
- žádost se podává na odboru sociální péče obecního úřadu podle trvalého bydliště - žádost obsahuje kromě základních osobních údajů také informace o způsobu dosavadního bydlení, o využívání pečovatelské služby, potvrzení lékaře a jím doporučené pečovatelské úkony, informace o důvodech umístění do DPS, vyjádření dětí žadatele k možnostem péče o svého rodiče (např. proč o něj nemohou pečovat v domácnosti), potvrzení správnosti údajů od obecního úřadu a jeho souhlas s umístěním do DPS - k žádosti se přikládá vyjádření lékaře o zdravotním stavu žadatele, které také vyplňuje ošetřující lékař. A potvrzení o výši důchodu (žadatel musí mít starobní nebo plný invalidní důchod) - žádost se pak postupuje správně nadřízenému orgánu (Magistrátu města Brna), který rozhoduje o umístění žadatele do DPS - čekací doba na přidělení bytu je cca 3 - 5 let. O přidělení rozhoduje speciální komise MMB - úhrada za pobyt v DPS - nájem si klient platí sám (z důchodu) a hradí si také úkony pečovatelské služby (ceny si určuje podle zákona poskytovatel pečovatelské služby)
1) Pečovatelská služba pro staré a těžce postižené občany: - je určena klientům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti nebo potřebují péči či ošetření jiné osoby. Jde o situace, kdy jim tuto péči nemohou poskytnout a zajistit rodinní příslušníci (např. z časových důvodů, neodbornosti,…) nebo jde o osamělé osoby - pečovatelská služba je poskytována na základě doporučení lékaře
ÚKONY PS: - patří sem například: - základní úklid domácnosti - obstarávání nákupů - dovážka jídla - praní prádla - provádění jednoduchých ošetřovatelských úkonů (aplikace inzulinu, péče o hygienu, ošetřování dekubitů) - doprovod k lékaři, na vycházky, dohled
Bezplatně se PS poskytuje sociálně slabým občanům, účastníkům odboje + jejich pozůstalým manželům starším 70ti let. PS se poskytuje buď přímo v domácnostech nebo formou přechodného nebo denního pobytu nebo formou dlouhodobého pobytu v domech s pečovatelskou službou.
2) Pečovatelská služba pro děti: - je určena dětem, jejichž rodiče a jiné za ně zodpovědné osoby jim nemohou zabezpečit z vážných důvodů potřebnou péči - za vážné důvody se považuje: a) nemoc, rekonvalescence, lázeňská léčba nebo úmrtí b) porod, šestinedělí, při péči o 3 a více dětí předškolního věku c) těžké zdravotní postižení rodiče(ů) d) výjimečně při nástupu osamělého rodiče do zaměstnání, protože vyčerpal podporu při OČR - poskytuje se v bytě rodičů, v bytě pracovníka PS nebo ve stanici PS pro děti - poskytuje se vždy: a) v rodinách, kde se současně narodily 3 a více dětí nebo v rozmezí dvou let opakovaně současně dvě děti (= dvojčata) b) v rodinách, kde je dlouhodobě TZP dítě, které vyžaduje mimořádnou péči - bezplatně se PS poskytuje sociálně potřebným rodinám s nezaopatřenými dětmi a rodinám, kde se narodily trojčata a vícerčata nebo ve dvou letech dvakrát dvojčata
ZAŘÍZENÍ PS
1) domovinky - zařízení pro denní pobyt seniorů a TZP osob - umožňují rodinám svěřit péči o seniora zaměstnancům domovinky po dobu, kdy jsou rodinní příslušníci v zaměstnání - provádí se tam komplexní péče o seniora (arteterapie, ergoterapie, …)
2) střediska osobní hygieny - zařízení, které poskytuje hygienickou péči seniorům a TZP, pokud jim tato péče nemůže být zajištěna v domácnosti - hygienické úkony provádějí pečovatelky ve středisku nebo je chodí provádět do terénu
3) domy s PS - jsou to nájemní bytové domy určené pro dlouhodobé pobyty klientů - klienti jsou senioři nebo ZP pobírající starobní nebo plný invalidní důchod - musí to být klienti nevyžadující soustavnou péči druhé osoby, být aspoň částečně soběstační - do těchto bytů docházejí pečovatelky jako do klasické domácnosti
Další služby a zařízení provozované v rámci PS
1) prádelny - obstarávají praní prádla pro klienty PS a jeho rozvážení
2) jídelny - společně se zde klienti stravují a rozváží se odsud obědy pro klienty PS
3) rozvoz obědů - auty se rozváží obyčejná i dietní strava do domácností nebo zařízení PS
4) klub důchodců - zařízení určené k setkávání a trávení volného času důchodců - důchodci si zde sami pořádají besedy, výlety, posezení atd.
5) přechodné pobyty - jsou určené: a) pro osamělé osoby, které ze zdr. důvodů nemohou zůstat v domácnosti a nemohou být umístěny ve zdr. zařízení a není pro ně místo v domově důchodců a jejich potřeby nemohou být plně zajištěny PS b) pro rodiny pečující o seniora z důvodu dovolené nebo rekonstrukce bytu, max. po dobu 3 měsíců c) pro děvčata odcházející z dětských domovů
HOME CARE
= terénní odborná ošetřovatelská péče, která je nejčastěji poskytována nestátními zdravotnickými zařízeními nebo tzv. agenturami home care. Nejznámější home care má centrum v Praze a pobočky v Jihlavě, Hradci Králové, Ústí nad Labem atd., v Brně je ošetřovatelská péče poskytovaná především v rámci PS.
Činnost agentur home care: - zaměstnanci: zdr. sestry, pracovníci dispečinku - péče je poskytována nepřetržitě (sestra může být kdykoli přivolána) - druhy péče: - domácí hospitalizace: - určena pacientům, kteří jsou propuštěni z nemocnice do domácí péče, kde dokončí svou rekonvalescenci za asistence zdr. sestry - ordinuje ji lékař, který propouští pacienta z nemocnice - trvá max. 14 dní a hradí se ze ZPOJ (max. 3 hodiny péče za den)
- dlouhodobá péče o chronicky nemocné pacienty: - určena pacientům, kteří sice nevyžadují pobyt v nemocnici, ale jejich zdr. stav vyžaduje dlouhodobou a pravidelnou péči sestry - ordinuje ji praktický lékař - hradí se ze ZPOJ (max. 3 hodiny péče za den)
Úhrada ošetřovatelské péče: a) je plně hrazena ze ZPOJ - péče předepsaná lékařem na speciálním formuláři vydaném zdr. pojišťovnou b) je plně hrazena klientem - péče, o kterou klient požádá navíc mimo lékařský předpis (přibližně 175 Kč za hodinu + příplatek za zdr. materiál) ÚSTAVNÍ PÉČE PRO SENIORY
Zařízení ústavní péče
a) zdravotnická ústavní zařízení: - LDN a hospic - zařízení určená pro klienty, kteří jsou dlouhodobě chronicky nemocní, kteří vyžadují stálou péči, a pro klienty v terminálním stadiu nevyléčitelné nemoci - gerontopsychiatrie = oddělení v psychiatrických léčebnách, kde jsou umístěni klienti senioři trpící vážnou duševní chorobou - demencí … a jsou ve stavu, kdy se už sami o sebe nemohou postarat
sociální hospitalizace = pobyt seniora ve zdr. zařízení i poté, co už pominula zdravotní indikace (už nepotřebuje lékařskou péči) - díky nedostatku terénní soc. péče nebo osamělosti zůstává senior ve zdr. zařízení, i když by mohl být propuštěn do domácí péče (domů)
b) ústavní zařízení sociální péče: - domov důchodců - zařízení určené pro dlouhodobý pobyt seniorů, kteří dosáhli důchodového věku (starobní, plně invalidní) a kteří potřebují vzhledem k špatnému zdravotnímu stavu komplexní péči a to v případě, kdy jim nelze zajistit domácí péči - do domova důchodců mohou být výjimečně přijati i další občané, kteří potřebují komplexní péči a nelze jim tuto péči poskytnout v jiném zařízení ani doma (např. mladší lidé s duševní chorobou, demencí). Nemohou zde být občané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdr. zařízení - domov - penzion pro důchodce - zařízení pro dlouhodobý pobyt seniorů, kteří dosáhli důchodového věku a občanů, kteří jsou plně invalidní a nepotřebují komplexní péči - jsou zde přijímáni občané, kteří jsou schopni ve vhodně upravených podmínkách penzionu vést poměrně samostatný život (možnost pečovatelské služby, bezbariérový přístup)
Žádost o umístění do domova důchodců (DD) nebo do domova - penzionu pro důchodce (DPD):
► žádost o umístění do ústavu může podat senior, který dosáhl důchodového věku nebo občan, který je plně invalidní nebo jejich opatrovník ► součástí žádosti je vyjádření lékaře o zdravotním stavu žadatele a potvrzení o výši důchodu ► žádost lze vyzvednout na odboru sociální péče Magistrátu města Brna (Krajském úřadu) nebo na odboru sociální péče úřadu městské části Brno (Obecním úřadu) ► žádost se podává na odboru sociální péče městské části Brno podle trvalého bydliště a postupuje se Magistrátu města Brna - tam je žádost doplněna o vyjádření vedoucího lékaře sociální péče ► podáním žádosti a zařazením do evidence je zahájeno správní řízení, na jehož konci je rozhodnuto o umístění klienta do pořadníku čekatelů ► z pořadníku se dále vybírá podle následujících kritérií: délka evidování žádosti (=čekací doba: u DD 1-3 roky, u PDP 6-10 let), nutnosti komplexní péče (hledisko věku a zdravotního stavu) ► o umístění do ústavu rozhoduje speciální komise, která je složena ze zastupitelů města Brna a zasedá jednou měsíčně. Rozhodnutí, které komise učiní, musí být podepsané vedoucím odboru sociální péče MMB a je zasláno žadateli a zároveň také do příslušného ústavu ► na rozhodnutí o umístění do ústavu má vliv momentální volná kapacita v ústavech
5) PÉČE O UMÍRAJÍCÍ
CHARAKTERISTIKA UMÍRÁNÍ A SMRTI
Lidský život se stále prodlužuje díky stále dokonalejší lékařské péči. Těžce nemocného člověka dokáží lékaři udržet mnohem déle naživu než dříve. Dokáží mu také pomocí léků tlumících bolest umírání ulehčit. Eutanázie: - aktivní eutanázie je zakázána (=podání léku, který ukončí lidský život → asistovaná sebevražda) - pasivní eutanázie je u nevyléčitelně nemocných v konečném stádiu nemoci tolerována (= např. odpojení od přístrojů, odmítnutí resuscitace)
Postoje společnosti k umírajícím a k umírání: - dříve lidé stonali a umírali doma mezi svými nejbližšími, členové rodiny věděli, jak se k umírajícímu chovat, protože se s touto situací setkávali už od dětství. S pohřbem byly spojeny tradiční rituály a období smutku, které museli pozůstalí dodržovat. Smrt byla považována za přirozenou součást života, ne jako něco, co je třeba ze života vytěsnit. Hodně pomáhala víra v Boha - dnes existuje spousta zařízení, kam je možné umírajícího umístit, aby nebyl rodině na obtíž. Lidé mají tendenci zavírat oči před problémy umírajících, nevidět utrpení nemocných. Pramení to z nedostatku informací o umírajících, z nedostatku zkušeností z dětství, z dnešního životního stylu založeného na jiných hodnotách (je kladen důraz na výkon, lidé jsou založeni více materiálně než emocionálně, konzumní společnost, lidé jsou méně duchovně zaměření), ze strachu ze smrti (z nejistoty, co bude po smrti, strach z bolesti, strach ze ztráty důstojnosti a samostatnosti) => dnes je smrt institucionalizovaná = odehrává se mimo rodinu - asi 70% lidí umírá ve zdravotnických zařízeních. Je to negativní jev, protože většina umírajících si přeje umírat doma mezi svými nejbližšími.
Projevy umírání: ♣ smrt může být tragická (při autonehodě, vražda, sebevražda, živelná katastrofa, …) nebo náhlá (zástava srdce u těžkého infarktu, těžká mrtvice, otrava krve, anafylaktický šok - alergie na štípnutí) nebo dlouhodobá (rakovinná onemocnění, AIDS, …) ♣ sociální smrt = stav, kdy nemocný člověk rychle chátrá a umírá v důsledku osamělosti a špatných sociálních podmínek ♣ projevy umírání jsou do jisté míry individuální - záleží na druhu onemocnění, osobnosti umírajícího a na prostředí, ve kterém se náchází
3 fáze umírání: 1) agónie - ochabování celého organismu, selhávání hlavně ledvin a jater (játra čistí krev a ledviny odvádí škodliviny), jsou zachovány základní životní funkce (srdeční činnost, dýchání, činnost mozku, schopnost termoregulace - nepodchlazuje se/nehorečnatost) - funkce selhávajících orgánů může být na čas upravena pomocí léků, infuzí, přístrojů 2) klinická smrt - selhávání základních životních funkcí. Dýchání, činnost srdce a krevního oběhu lze udržet pouze pomocí lékařských přístrojů. Přesto dříve nebo později dochází k odumření mozkové tkáně 3) biologická smrt - mozek již nevykazuje žádnou aktivitu Vývoj postojů k nevyléčitelné nemoci: Od okamžiku, kdy se člověk dozví, že trpí nevyléčitelnou nemocí, prochází jeho psychika určitými stádii… Prvním stádiem je vždy fáze šoku. Potom mohou za sebou ostatní stádia následovat v různém pořadí nebo se některá z nich mohou několikrát opakovat. Posledním stádiem je stádium smíření se s chorobou (ne všichni nemocní do tohoto stádia před smrtí dospějí)
Charakteristika postojů umírajících k nevyléčitelné nemoci v těchto fázích: Fáze šoku, popření, izolace: - po oznámení diagnózy (etickou otázkou je, zda člověku oznámit, že je nevyléčitelně nemocný a když ano, tak jakým způsobem), následuje obranná psychická reakce organismu na toto sdělení - tzn. že člověk odmítá uvěřit tomu, že je vážně nemocný a často reaguje slovy: "To musí být omyl. Vy jste se doktore musel splést. Když mi nepomůžete, dokážu se uzdravit sám." - negativa popření - umírající odmítá dodržovat životosprávu, pokračovat v léčení, odmítá komunikovat, straní se lidí (izoluje se), nestojí o vaši pomoc a podporu
Fáze zloby (agrese): - příčinou je frustrace z toho, že ostatní mohou zůstat naživu a umírající nikoliv. Je agresivní vůči svému okolí - obviňování okolí ze své nemoci, výčitky, vyvolávání konfliktů kvůli maličkostem, nespokojenost. Kromě umírajícího trpí také osoby, které o něj pečují (rodina, pečovatelky, zdravotní sestry)
Fáze smlouvání: - umírající člověk se snaží prodloužit svůj život odkládáním okamžiku své smrti (smlouvají se smrtí, hrají o čas). Pramení to z pocitu viny, že v životě něco důležitého neudělali nebo to udělali špatně a chtějí to napravit. To znamená, že se umírající snaží o smíření s přáteli a příbuznými, přichází s nejrůznějšími nápady, myšlenkami a žádostmi (chce posílat dopisy, chce se s někým setkat, atd.)
Fáze deprese: - objevují se pocity jako lítost (např. že neuvidí vyrůstat své děti), smutek a strach (z bolesti, ze smrti) - zásadou je umožnit lidem v depresi projevit své emoce a vyjádřit jim podporu a blízkost (nechat ho se vypovídat, vyplakat, být s ním)
Fáze smíření (přijetí, akceptace): - vyrovnání se smrtí jako s něčím čemu se nelze nevyhnout ani oddálit a co musí brzy přijít. Umírající je s tímto faktem vnitřně vyrovnaný (nesmlouvá, není v depresi, není agresivní). Snaží se vyjádřit podporu svým blízkým (utěšuje je, aby poté, co zemře, zmírnil jejich truchlení). Často si vyřizuje poslední věci (závěť) a dává pozůstalým poslední rady do života a doporučení a přání, která by měla být splněna po jeho smrti
LDN - Léčebna dlouhodobě nemocných
- probíhá zde tzv. geriatrická péče (geriatrie = medicínský obor zabývající se nemocemi spojenými s vysokým věkem, jejich příčinami, projevy a léčbou) - geriatrická péče se poskytuje dlouhodobě nemocným seniorům (nad 65 let) - v léčebně jsou lůžka ošetřovatelského a rehabilitačního typu - geriatrická péče je zaměřena na léčbu více nemocí najednou (polymorbidita = senioři trpí více nemocemi najednou) - v LDN bývají tato 3 oddělení: a) doléčovací a rehabilitační oddělení - cílem je obnovení mobility, soběstačnosti a sebeobslužnosti pacienta b) oddělení dlouhodobě nemocných - je zde poskytována stálá ošetřovatelská péče, jsou zde pacienti s chronickými onemocněními c) oddělení paliativní medicíny - probíhá zde paliativní péče, která spočívá v léčbě bolesti a dalších příznaků nemoci, jsou zde pacienti s nevyléčitelnou nemocí (většinou v konečném stádiu)
Nejčastější druhy onemocnění klientů LDN: a) akutní stavy po centrální mozkové příhodě b) onemocnění psychiatrického charakteru - např. demence c) chronická onemocnění - např. srdečně-cévní onemocnění (angina pectoris), onemocnění dýchacího ústrojí (např. chronická bronchitida, rozedma plic - zužování cévek), metabolická onemocnění (vředy, onemocnění jater, ledvin, trávícího ústrojí, žláz s vnitřní sekrecí), onemocnění pohybového ústrojí (artróza - opotřebené klouby, (revmatoidní)artritida - zánětlivé onemocnění kloubů - tuhnou) d) poúrazové a pooperační stavy - např. po operaci kyčelního kloubu e) pacienti v komatu f) onkologicky nemocní
Sociální práce s klientem LDN: - snaha zajistit pacientům domácí péči a zprostředkovat jim návrat do běžného života. Pokud se to nepodaří, zprostředkovat jim alespoň kontakt s rodinou a zajistit jim kvalitní komplexní péči, tzn. dostatek komunikace a psychické podpory a smysluplnou náplň volného času - možnost domácí péče pro pacienty propuštěné z LDN: a) terénní pečovatelská služba a ošetřovatelská péče b) přechodné pobyty
HOSPIC
= zdravotnicko-sociální zařízení (spadá pod ministerstvo zdravotnictví, klade se zde důraz na sociální práci s klientem), které poskytuje především paliativní péči v terminálním stádiu nevyléčitelné nemoci - paliativní péče = péče o pacienty v terminálním stadiu nevyléčitelné nemoci (když byly vyčerpány všechny možnosti léčby), která spočívá v tišení bolesti a léčbě dalších příznaků těchto onemocnění (kašel, zvracení, krvácení, dušnost) - hospic také poskytuje komplexní péči lidem v komatu nebo lidem, kteří trpí chronickými bolestivými stavy různého původu - paliativní péče je součástí komplexní péče o klienta (komplexní péče je bio-psycho-sociální a v hospicu je ještě navíc duchovní): bio = jde vlastně o paliativní péči, tzn. ošetřování pacienta a léčba příznaků nemoci psycho = péče o psychiku klienta - do hospice dochází psycholog, psychická podpora od blízkých, kteří mohou být klientovi kdykoliv nablízku (mohou být v hospicu i ubytováni), pečovatelky, sestry a další zaměstnanci jsou školeni k tomu jak vyjadřovat podporu umírajícímu a jeho blízkým sociální = zajišťování kontaktu s rodinou klienta, poradenství, organizování domácí hospicové péče, … duchovní = zabezpečování duchovní útěchy, do hospice dochází duchovní, který s pacienty hovoří, pořádá bohoslužby apod. - zaměstnanci hospice: lékaři, zdravotní sestry, pečovatelky, sociální pracovníci, psycholog, administrativní pracovníci, duchovní a dobrovolníci… Práce v hospicu je spíš poslání, motivací je láska k člověku a ochota pomáhat potřebným. Po smrti klienta hospicová péče nekončí, hospic poskytuje poradenství pozůstalým ohledně pohřbu a posledních věcí zesnulého a poskytuje jim psychickou podporu, např. formou korespondence
Formy hospicové péče: a) ústavní péče v hospici b) domácí hospicová péče - pečovatelé nebo zdr. sestry docházejí z hospice do domácnosti pečovat o klienta nebo provádět ošetřovatelské úkony c) respitní péče v hospici - přechodný pobyt
Hospic nemocnému garantuje, že: ♥ nebude trpět nesnesitelnou bolestí ♥ v každé situaci bude respektována jeho lidská důstojnost ♥ v posledních chvílích života nezůstane osamocen 6) POMÁHAJÍCÍ A KLIENT
= ZÁKLADY SOCIÁLNÍ PRÁCE
Sociální práce = aplikovaná vědní disciplína, která využívá poznatků mnoha jiných disciplín - převážně humanitních (právo, psychologie, etika, ekonomie, lékařské obory, pedagogika, …) - má svou teorii - tzn. metody a postupy, i praxi
Existují dvojí pojetí sociální práce: a) v širším pojetí se zabývá všemi sociálními službami a dávkami a organizací jejich poskytování, procesem posuzování (např. zdravotního stavu) a rozhodování (např. o poskytnutí soc. dávky) a spoluprací mezi odborníky v oblasti péče o člověka. b) v užším pojetí se zabývá zásadami prvního kontaktu sociálního pracovníka s klientem, zásadami jednání s klientem, metodami stanovení sociální diagnózy a provádění sociální terapie (řešení klientových problémů, výchovné působení na klienta, změny jeho postojů). Sociální práce v užším pojetí je vlastně umění jednat s lidmi a vést je.
Sociální práce se také zabývá dobrovolnickou činností.
Druhy sociální práce: a) individuální sociální práce - práce s jednotlivcem, např. soc. pracovník řeší situaci člověka se zdravotním postižením
b) skupinová sociální práce - práce se skupinou klientů, které spojuje společný problém, např. pomoc při řešení rodinných krizí (práce s celou rodinou), různé terapeutické skupiny (alkoholici, drogově závislí)
c) komunitní sociální práce - je to práce s komunitou; komunita = větší společenství lidí, které má specifické znaky a problémy, a tím se odlišuje od ostatní společnosti, např. rómská komunita, komunita drogově závislých, komunita přistěhovalců Komunita je ze sociologického hlediska souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném prostoru, kde vykonávají každodenní aktivity - např. obyvatelé obce tvoří určitou komunitu, mají určité potřeby, které se jim obec snaží zabezpečit. Z psychologického hlediska je komunita typ organizace (skupiny), ve které jsou odstraněny vztahy nadřazenosti a podřízenosti, s cílem dosažení lepší komunikace a spolupráce - např. komunity v psychiatrických léčebnách, kdy se pacienti schází a hovoří o svých problémech nebo společně vykonávají zájmovou činnost, někdy za účasti psychologa nebo jiného odborníka, někdy bez něj.
d) preventivní sociální práce - činnost vedoucí k předcházení vzniku sociálních problémů ♥ primární prevence = problém vůbec nevznikne (např. přednášky o drogách / prevenci AIDS na škole, zdravotnická prevence - očkování) ♥ sekundární prevence = problém již vznikl, ale dále se neprohlubuje (rehabilitace u ZP) ♥ terciální prevence = problém existuje, ale jde zabránit jen jeho negativním následkům, které by mohly ohrožovat okolí (výměna stříkaček narkomanům)
e) kurativní sociální práce - činnost vedoucí k řešení sociálních problémů - sociálně výchovné působení a využití sociálních dávek a služeb ve prospěch klienta
Charakteristika klientů v sociální práci
klient = člověk, který kontaktuje sociálního pracovníka nebo už je v jeho péči
Rozdělení klientů podle způsobu, jakým se dostanou do péče sociálního pracovníka: a) klient, který navštíví soc. pracovníka z vlastní iniciativy, dobrá spolupráce b) klient, na kterého upozorní soc. pracovníka člen jeho rodiny c) klient, na kterého upozorní nějaká instituce (policie, soud, zařízení sociální péče, škola, krizové centrum pro děti), těžká spolupráce - většinou se do péče dostal nedobrovolně d) klient, na kterého upozorní soc. pracovníka anonym, těžká spolupráce Klienty můžeme také rozdělit na dobrovolné a nedobrovolné
PROBLÉMOVÍ KLIENTI
Perfekcionistický (rigidní) klient: chce o všem rozhodovat sám; nemá důvěru v sociálního pracovníka; myslí si, že nejlépe si pomůže sám; nejraději dělá věci po svém - neřídí se vašimi radami přístup: trpělivost; zdůraznit výhody spolupráce; přesvědčit ho, že spoluprací nic neriskuje; občas dát na jeho názor
Závislý klient: je závislý na pomoci sociálního pracovníka; chce, aby za něj rozhodoval; nemá svůj názor; je nesamostatný, pasivní přístup: asertivita (říci "Ne, tohle si musíte vyřídit sám."), aktivizace a motivace klienta, trpělivost; trénink - ze začátku dávat klientovi snazší úkoly, později těžší; chválit ho za dobře splněné úkoly nebo alespoň za snahu
Seduktivní klient: klient, který sociálního pracovníka svádí přístup: přístup je podobný jako u manipulativního klienta, tzn. držet si od klienta odstup, udržovat s ním pouze formální vztah
Manipulativní klient: chce sociálního pracovníka využívat, získat nad ním nadvládu přístup: sociální pracovník musí striktně stanovit to, co od klienta očekává; musí se bránit navazování přátelství s klientem
Klient závislý na drogách: tento klient mívá více problémů najednou, které je potřeba řešit současně; je velmi nespolehlivý a nespolupracuje (nechce řešit své problémy), práce s tímto klientem je náročná a dlouhodobá přístup: věcné, rozhodné jednání; nic neslibovat; mít počáteční nedůvěru v to, co nám klient říká
Nepřátelský klient (hostilní): rád se hádá, může se chovat i agresivně (hlavně verbální agresivita), je věčně nespokojený (hlavně s vaší pomocí), pesimistický, vše zveličuje, odmítá spolupracovat. Příčinou tohoto postoje bývá životní nespokojenost, špatné životní zkušenosti přístup: zvýšená empatie, snaha klienta pochopit, dozvědět se něco o jeho minulosti
Nebezpečný klient: může být agresivní, chovat se nepředvídatelně, může sociálního pracovníka i fyzicky napadnout přístup: věcné, příjemné a otevřené jednání (aby klient nenabyl dojmu, že před ním něco skrýváte; příliš autoritativní jednání může u klienta vyvolat agresivitu. Snažit se chovat se tak, abychom nedali klientovi žádnou záminku k útoku. Doporučuje se předem se informovat o klientovi, nebýt s ním o samotě (přibrat si k jednání svého kolegu); ohlásit spolupracovníkům, kde se v terénu pohybuji apod.
Deviantní klient: jeho chování se odchyluje od společensky platných norem, má problém s uznáváním autority a pravidel, není na něj spolehnutí, chová se iracionálně, neadekvátně k situaci přístup: direktivní přístup, věcné rozhodné jednání (nenechat se strhnout emocemi, nedávat najevo své slabosti), problém řešit přísně racionálně; nečekat, že klient změní své postoje, můžeme změnit pouze jeho chování (informujeme ho, jaké chování bude sankcionované a jaké mu přinese nějaké výhody)
Depresivní klient: chová se emotivně, nemůžeme od něj čekat racionální pohled na jeho problém, vše vidí pesimisticky, veškerá snaha je dle jeho názoru marná, propadá beznaději přístup: po dobu deprese můžeme poskytovat pouze psychickou podporu, umožníme klientovi vyjádřit jeho negativní emoce. Bereme v úvahu suicidiální myšlenky (i když se nám s nimi nesvěří). Nezlehčujeme jeho situaci, nesnažíme se ho rozveselit.
Nemluvný klient: je mlčenlivý, při komunikaci chybí dostatečná zpětná vazba, své problémy spíše skrývá, je uzavřený přístup: při jednání s klientem je třeba zvýšená trpělivost a empatie, sledování neverbální komunikace, zjišťování příčiny nemluvnosti (zda je to rys jeho osobnosti, zda nám nedůvěřuje a nechce se s námi bavit nebo něco zatajuje atd.)
ZÁSADY JEDNÁNÍ SE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝMI
OBECNÉ ZÁSADY
♥ při setkání jednat s postiženým jako s kýmkoliv jiným, tzn. Představit se, usmívat se, mluvit o běžných věcech, běžným tónem ♥ při prvním kontaktu se neptat na podrobnosti postižení (ale nenápadně si ho všimneme) ♥ rozhovor vést z očí do očí (nedívat se jinam, když s ním hovoříme - i když je nevidomý) ♥ brát postiženého takového, jaký je i s jeho nedostatky. Neklást na něj přemrštěné nároky. Nekritizovat ho za jeho nedostatky a za to, co není schopen zvládnout. ♥ jednat s postiženým přiměřeně jeho věku a mentálnímu stavu ♥ respektovat volbu a názor postiženého ♥ nezneužívat závislosti postiženého, nemanipulovat s nimi proti jejich vůli ♥ neprojevovat nadměrný soucit ♥ hovořit přímo s postiženým a ne s jeho průvodcem ♥ nevnucovat postiženému nevyžádanou pomoc ♥ v jednání s postiženým být trpělivý, projevovat zájem, nereagovat negativně, pokud postižený neplní vaše očekávání ♥ nezesměšňovat! Vyvarovat se ironických narážek na jeho zevnějšek, jeho inteligenci, schopnosti a dovednosti ♥ při komunikaci sledovat neverbální komunikaci, být empatický (chápající)
TĚLESNĚ POSTIŽENÍ
▪ při komunikaci s vozíčkářem nebo člověkem na lůžku bychom měli mít hlavu ve stejné úrovni ▪ nikdy se neopíráme o vozík, křeslo nebo lůžko, ve kterém postižený tráví celý den (postižený ho považuje za svůj osobní prostor, vnímá ho jako část svého těla) ▪ při představování podáváme ruku (ukážeme tím, že se ho neštítíme). Člověku s protézou klidně potřeseme protézou, zvláště pokud pohne protézou k vám (můžeme mu potřást i jeho zdravou rukou). U člověka s ochrnutou rukou sami sáhneme po jeho ruce a jemně ji stiskneme. ▪ u člověka, který má mozkovou obrnu nebo je po mrtvici, je třeba zjistit, zda může mluvit. Když nemůže, zeptáme se, zda má nějakou komunikační pomůcku (tužku, papír, tabulku, počítač) nebo se domluvíme na signálech pro ano ne. ▪ nerušit v práci asistenčního psa (viz. kapitola vodící pes)
ZRAKOVĚ POSTIŽENÍ
● navázání kontaktu -postiženého oslovíme, pokud nereaguje, poklepeme mu jemně na rameno nebo se dotkneme jeho paže a znovu ho oslovíme. Poté nabídneme pomoc. ● při chůzi nabídneme nevidomému paži, aby se chytil nad loktem a jdeme o krok před ním (nestrkáme ho před sebou ani nevláčíme za sebou). Jdeme pomaleji. ● neopouštíme nevidomého uprostřed jemu neznámé situace (např. proti zdi nebo jiné překážce). Dovedeme ho až na místo, kde se orientuje. ● slovně nevidomého upozorňujeme na překážky, např. schody, obrubník, dveře. Na směr cesty nemusíme, vycítí to z pohybu našeho těla, pokud ho vedeme. ● při podepisování úředních listin nevidomého seznámíme s jejich obsahem a pak mu navedeme ruku na místo, kam se má podepsat (existují různé pomůcky, které se používají při podepisování, aby nevidomý držel řádku) ● neodcházíme od nevidomého bez rozloučení ● nerušíme v práci vodícího psa
SLUCHOVĚ POSTIŽENÍ
◊ s postiženým hovoříme tváří v tvář, aby mohl odezírat. Navázání kontaktu se sluchově postiženým probíhá stejně jako u zrakově postiženého ◊ během komunikace s neslyšícím nestojíme nebo nesedíme zády k oknu, aby světlo postiženého neoslňovalo. Prostor, v němž se nacházíme, by měl být dobře osvětlený. Hovoříme-li, nepobíháme kolem postiženého. Používáme jednoduché věty, nepoužíváme složité výrazy. Dobře artikulujeme. ◊ neovládáme-li znakovou řeč, zajistíme si tlumočníka. Nepoužíváme tlumočníka jako prostředníka, mluvíme přímo na neslyšícího. ◊ na člověka, který nosí naslouchadlo, hovoříme hlasitěji (nekřičíme!) a pokud možno na klidnějším místě ◊ nerušíme v práci signálního psa
MENTÁLNĚ POSTIŽENÍ
Přístup v rozvíjení vzájemné komunikace: ▫ chovejte se k lidem s postižením adekvátně jejich věku ▫ pokud máte pocit, že člověk s mentálním postižením potřebuje vaši podporu, můžete ji nabídnout, ale počkejte, až bude váš návrh přijat. Dohodněte se se svým partnerem, jakým způsobem mu můžete nejlépe pomoci. Nezačínejte "velet" a dělat za něj všechno sami. ▫ pamatujte, že ne všichni lidé s mentálním postižením mají nutně velké potíže v komunikaci a ne všichni lidé, kteří v komunikaci problém mají, mají zároveň mentální postižení ▫ naladění - věnujte čas vytvoření bezpečné atmosféry a budování důvěry ▫ aktivně naslouchejte, nechejte partnera povídat bez přerušování, udržujte přiměřeně oční kontakt, dejte najevo svůj zájem a ochotu komunikovat ▫ pokud jste přestali partnerovi rozumět, pokud je jeho sdělení velmi dlouhé nebo rychlé, přerušujte jej citlivě (příjmem = zopakováním toho, čemu jste rozuměli) ▫ mluvte tváří v tvář, pomalu a zřetelně a konkrétně, nepoužívejte složitých a příliš abstraktních slov, cizí slova, květnatá souvětí ▫ nedávejte mnoho informací najednou ▫ využívejte nejprve otevřených otázek. V případě, že vám partner nerozumí, můžete mu nabídnout výběr z několika možností ▫ dejte vždy dostatek času na odpověď, nebojte se ticha ▫ ověřujte si v průběhu rozhovoru, jak vám bylo rozuměno ▫ pokud partnerovi nerozumíte, zeptejte se znovu. Pokud stále nerozumíte, žádejte vysvětlení jiným způsobem ▫ když upadá pozornost partnera, přerušte rozhovor nebo ukončete domlouvání stručným shrnutím (závěrem) dosud řečeného ▫ ptejte se lidí v okolí člověka s postižením, kdy se komunikace daří, jak s ním komunikují oni
Vhodné způsoby navázání kontaktu: ▫ projevení zájmu ▫ všímejte si neverbálních projevů vašeho partnera (přemýšlí, něco sleduje…) ▫ pojmenujte to, co podle vás váš partner dělá, cítí, myslí ▫ přijměte a rozvíjejte sdělení, téma vašeho partnera ▫ ptejte se na to, co je pro tázaného zajímavé. Využívejte otevřených otázek. ▫ nebojte se konstruktivní kritiky. Pokud kritizujete, kritizujte aktuální chování ("teď ses choval hrubě") a nikoliv osobu ("jsi hrubý"). ▫ nepředpokládejte automatické přenesení dovedností z jedné oblasti do druhé, i když jsou si v mnohém podobné ▫ chvalte za jakýkoliv pokrok i za snahu, oceňujte zapálení a chuť. Chvalte vždy konkrétně a adresně, aby bylo jasné, za co je člověk chválen
Při kontaktu s lidmi s mentálním postižením bychom měli mít vždy na paměti základní premisy komunikace: takt, toleranci, empatii, ohleduplnost, trpělivost a úctu k partnerovi. Uvědomujeme si, že komunikaci netvoří pouze verbální řeč,ale že komunikovat lze také prostřednictvím modulačních faktorů řeči (rytmus a melodie řeči, pauza a výraz, …) a prostředků nonverbální komunikace - řeč těla, kam patří mimika, gestika(řeč gest), proxemika(komunikace tělesnou vzdáleností), posturika(komunikace postojem celého těla), haptika(komunikace dotykem) a další. V orální řeči používáme jednoduché věty, pokud partner nerozumí tomu, na co se ptáme, modulujeme otázku. Partnerovi poskytneme dostatek času, povzbuzujeme ho v komunikaci pomocí nonverbálních prostředků komunikace a dáváme mu dostatek zpětné vazby tím, že opakujeme jeho odpovědi. DUŠEVNĚ NEMOCNÉ OSOBY
» psychózy, schizofrenie, neurózy, demence, …
Sociální pracovník by se měl v komunikaci s duševně postiženým člověkem řídit obdobnými pravidly jako při komunikaci s člověkem mentálně postiženým, tj. mít stále na zřeteli takt, toleranci, empatii, ohleduplnost, trpělivost a úctu k partnerovi s duševním postižením. Je důležité pokusit se udržet vstřícné a pozitivní naladění hovoru, klidný a pomalý tok řeči se zvýrazněnými modulačními faktory. Nebát se zvýraznit také prostředky neverbální komunikace, a to především mimiku (úsměv je mocným terapeutem) a gestiku. Je třeba si uvědomit, že mnoho takto postižených osob vnímá projev sociálního pracovníka na mnohem vyšší úrovni, než by odhadoval z jejich zpětné vazby či verbální reakce na promluvu, dotazy apod. Dále je si třeba uvědomit fakt, že osoby trpící jinou mentální poruchou, než jakou je mentální retardace či demence, jsou většinou intelektově zcela normální či mohou být dokonce nadprůměrní, přestože by to neodpovídalo úrovni jejich verbální či neverbální komunikace. Neprovokovat ho narážkami na jeho vnitřní svět - pokud myslí, že je Napoleon, nechte ho v tom.
Komunikace s osobami s demencí: ₪ užívejte vstřícného výrazu ve tváři ₪ používejte klidnou gestiku a posturiku ₪ přibližujte se k partnerovi v jeho zorném poli ₪ pro uklidnění a získání pozornosti se nebojte užít jemného dotyku ₪ odstraňte rušivé vlivy v okolí (rádio, televizi) ₪ nekonverzujte s více osobami najednou ₪ snažte se navázat oční kontakt ₪ mluvte v krátkých větách ₪ mluvte pomalu a zřetelně artikulujte ₪ užívejte konkrétní pojmenování a vyhýbejte se zájmenům zastupujícím konkrétní osoby, věci, … ₪ používejte spíše uzavřené otázky, na které lze odpovědět ano - ne ₪ je vhodné hovořit o přítomných věcech, na které lze ukázat ₪ k navození aktivity používejte nedirektivní komentáře ("můžeme to udělat společně?") ₪ využívejte piktogramy, obrázky, písmo
Krizová intervence v případech hrozby sebevraždou
Sledujeme známky toho, zda má člověk sebevražedné úmysly.
1) sledujeme jeho chování (verbální i neverbální projev) - jaké vyjadřuje emoce. Rizikové jsou projevy beznaděje, bezmocnosti, smutku, osamělosti, úzkosti, strachu atd. 2) zjistíme, v jaké životní situaci se právě nachází - ztratil někoho blízkého, je vážně nemocný, stal se obětí trestného činu, je ve velmi špatné finanční situaci atd.
(rozhovor vedeme tímto způsobem: viz. tabulka)
DROGOVÁ PROBLEMATIKA
Drogová závislost (zneužívání drog = abúzus, nebo toxikománie, narkománie) = periodická nebo chronická intoxikace organizmu opakovaným a nadměrným užíváním drogy vyvolávající závislost. Psychologická definice: závislost = soubor psychických a somatických změn, které se tvoří jako důsledek opakovaného užití psychoaktivní látky Droga (dříve výraz pro lék) = látka přírodního nebo syntetického původu, která má tyto dva účinky na lidský organismus: 1) má psychotropní účinek - působní na CNS - ovlivňuje psychiku člověka (jeho prožívání, vnímání okolní reality, chování a jednání) 2) může vyvolat závislost (závislost je brána jako onemocnění) = proces, který se vyvíjí v určitém čase. Má celou řadu příčin a nezávisí jen na droze samotné.
Existují dva druhy závislosti: Závislost psychická = naladění psychiky, které nutí jedince k opakovanému nebo soustavnému užití drogy. Důvodem je navození příjemného psychického stavu a později zabránění vzniku nepříjemných pocitů a depresí - z toho plyne neodolatelná chuť na drogu a touha ji neustále vyhledávat. Závislost biologická = adaptace organizmu na užívanou drogu - droga se stává nutnou součástí metabolizmu člověka. Při vynechání dávky drogy vznikají tzv. abstinenční příznaky (abstinenční syndrom nebo syndrom odnětí drogy) - dochází ke změnám metabolizmu, které se projeví nepříjemnými tělesnými i psychickými stavy. Prožívání abstinenčního syndromu je individuální, záleží na druhu a množství užívané drogy, na odolnosti organizmu, vnímání bolesti atp. Člověk se stává otrokem drogy. Už ji neužívá, aby mu bylo dobře, ale aby mu nebylo zle.
Vývoj závislosti probíhá ve třech fázích: 1) první setkání s drogou - droga v člověku vyvolává jen příjemné pocity. Začíná se nenápadně rozvíjet psychická závislost. 2) první nepříjemné pocity a deprese - člověk je na droze psychický závislý a drogu užívá, aby co nejvíce eliminoval nepříjemné pocity (zvyšuje dávky, přechází na tvrdší drogy apod.). Organismus se začíná adaptovat na drogu. 3) první silnější abstinenční příznaky - abstinenční příznaky jsou čím dál tím silnější, dochází k zastavení dalšího vývoje osobnosti až její úplné destrukci. Objevují se vážné psychické i fyzické poruchy a onemocnění.
Nejčastější signály užívání drog Podle čeho poznáme, že je mladý člověk drogově závislý? Ze začátku se mu daří svou závislost před okolím úspěšně skrývat, ale i tak můžeme odpozorovat určité projevy, které nám mohou signalizovat, že něco není v pořádku. - neodůvodněné střídání nálad (veselí - smutek) - nevyrovnanost, podrážděnost až agresivita - nadměrná vyčerpanost, snadná unavitelnost, ospalost - ztráta chuti k jídlu, rychlé hubnutí - ztráta koníčků, zájmů, zhoršení školního prospěchu - změna přátel a hodnot - změny v oblékání, úbytek péče o zevnějšek - lhaní a tajnůstkářství - prodej osobních věcí, nevysvětlitelné ztráty penět - nápadně zvýšená nebo snížená aktivita
Příčiny zneužívání drog - působí zde více příčin najednou. Jsou to: 1) droga samotná a její charakter - extroverti tíhnou spíše k užívání látek s tlumivými účinky a introverti k látkám stimulačního typu s povzbuzujícími účinky. 2) biologické příčiny - dědí se dispozice být na něčem závislý 3) sociální příčiny - vliv sociálního prostředí: Rodina: vztahy v rodině (rozvod, osobnost rodičů, chyby ve výchově - hyperprotektivní nebo autoritativní výchova, emoční chlad, stereotypní způsob života v rodině…) Vrstevníci: základní postoje vůči drogám jsou formovány v rodině a vrstevníci fungují spíše jako spouštěči. Motivem bývá snaha začlenit se do skupiny. Masmédia atd. 4) osobnostní (psychologické) příčiny - jedná se o směs biologických a sociálních faktorů. Patří sem hodnotový systém člověka, jeho postoje vůči drogám a určité osobnostní rysy - emoční nezralost, nesamostatnost, nízká sebedůvěra, emoční labilita, slabá vůle, citlivost, pocity nudy a prázdnoty, malá odolnost vůči stresu atd.
Nejčastější důvody braní drog u dětí: ● zvědavost, chuť získat vlastní zkušenost (jsem odvážný, nezávislý, je to vzrušující) ● touha změnit stereotyp a nudu ● pomocí drogy překonat konflikty v rodině, ve škole, partnerské a osobní problémy ● přání být v určitém společenství lidí - být přijat a respektován skupinou nebo být v dobré náladě, bavit se, uvolnit se (např. na večírku, diskotéce)
RIZIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE
SYNDROM VYHOŘENÍ
- z anglického burnout effect - postihuje lidi v pomáhajících profesích (sociální pracovníky, zdravotní sestry, psychology, pedagogy, lékaře a jiné) - vzniká následkem dlouhodobého pracovního stresu, hlavně psychické zátěže
Psychika sociálního pracovníka je zatěžována problémy klientů, které jim pomáhá řešit. Často si pak tyto problémy nosí domů, neustále o nich musí přemýšlet. Psychická zátěž je veliká, protože se sociální pracovník setkává převážně se smutnými případy a je vystaven emočně vyhroceným situacím.
Projevy syndromu vyhoření: ► tělesné a emocionální vyčerpání ► pesimismus ► únava ► depresivita ► podrážděnost ► ztráta tvořivosti ► uzavření se do sebe ► ztráta zájmu o práci ► negativní a cynický postoj k práci s klientem ► sociální pracovník nevidí smysl své práce ► začíná práci nenávidět ► dává najevo, jak ho klient obtěžuje, je neochotný, nepříjemný, ironický ► vyhýbá se kontaktu s klientem ► a další …
Syndrom vyhoření se objevuje nejen po dlouhých letech v zaměstnání, ale velmi často i po prvních letech, kdy po vysokém očekávání je člověk zklamán pracovní realitou. Syndrom vyhoření ovlivňuje kvalitu poskytovaných sociálních služeb!!!
PREVENCE SYNDROMU VYHOŘENÍ
Relaxace - používej relaxační techniky, které ti pomohou překonat pracovní stres a odbourat negativní emoce.
Změna postoje - nauč se pozitivně myslet. Všímej si lepších stránek života. Hledej na špatném i to dobré.
Orientace na budoucnost - nedívej se příliš do minulosti. Můžeš se z ní poučit, ale pak ji odlož a jdi dál. Nauč se dávat si krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle.
Organizování času - uč se plánovat si svoje povinnosti rozumně a rovnoměrně a vyhni se tomu, abys pracovala pod časovým tlakem.
Dostatek kvalitního odpočinku a spánku
Zdravý životní styl - pravidelný denní režim, zdravá výživa, pohybová aktivita
Nové zkušenosti a sebevzdělávání - buď zvídavá, rozšiřuj si svoje obzory, nepřestávej na sobě pracovat
Sdílení pracovních problémů - když si v práci nebudeš s něčím vědět rady, poraď se se svým zkušenějším kolegou. Nauč se racionálně přijímat oprávněnou kritiku svých kolegů. Buď sebekritická. Pouč se ze svých chyb a snaž se je příště neopakovat. Neboj se svěřit se svými problémy někomu, komu můžeš důvěřovat.
Balintovské skupiny Vznikly za účelem sdílení pracovních problémů. Tvoří je profesionálové v daném oboru, které spojuje stejný cíl, v tomto případě péče o klienta. Balintovské skupiny vznikají nejčastěji ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních. Pracovníci se pravidelně scházejí, aby hovořili o těžkostech své práce, vyměnili si zkušenosti a názory na řešení určitého sociálního případu.
ETAPY SOCIÁLNÍ PRÁCE
- tento postup je typický především pro individuální sociální práci
Sociální práce má tyto etapy (fáze): 1. sociální evidence 2. sociální diagnostika 3. sociální intervence (= sociální terapie) 4. ověřování výsledků sociální intervence
1) SOCIÁLNÍ EVIDENCE = seznámení se s klientem a s jeho sociálním problémem, se kterým za vámi přichází V této fázi dochází k prvnímu kontaktu s klientem. Kontakt může být nepřímý (např. telefonický) nebo přímý. Pro dlouhodobější práci s klientem je důležitý přímý kontakt - sjednáme si schůzku s klientem. První kontakt je důležitý pro budoucí kvalitu vztahu klient - sociální pracovník, který je předpokladem úspěšné sociální práce.
První setkání (rozhovor) s klientem by mělo probíhat následujícím způsobem: 1. přivítání, představení se (potřesení rukou) 2. usazení klienta 3. odstranění případné tenze (=psychické napětí, nervozita) 4. projevit zájem o klienta a jeho problém 5. první diagnostika problému (snažit se problém nebo problémy pojmenovat) 6. roztřídění problémů podle důležitosti 7. během celého rozhovoru se snažíme vytvořit atmosféru důvěry, navodit u klienta pocit bezpečí, být empatičtí
Evidence klienta: dochází k ní na konci prvního kontaktu s klientem. Jedná se o formální akt = písemný vstupní záznam (vyplnění dotazníku) a uzavření dohody o spolupráci sociálního pracovníka s klientem. Dohoda obsahuje vymezení předmětu sociální práce (co se bude řešit), formulace vzájemných práv a povinností, cíle sociální intervence (čeho chceme dosáhnout), časový plán schůzek atd.
Rozhovor s klientem: každý klient je jiný (věk, pohlaví, temperament, vzdělání, prostředí, ze kterého pochází atd.), proto ke každému z nich musí sociální pracovník zvolit individuální přístup. Existují ale všeobecně platné zásady, které by měl při jednání s klientem dodržovat. Patří sem tyto zásady: - chovat se vstřícně - doporučuje se začínat rozhovor slovy "jak vám mohu pomoci?", nikoliv "co chcete? Jaký máte problém?" a podobně - nedávat najevo svou špatnou náladu - 60% oční kontakt - aktivně klientovi naslouchat - pokyvovat hlavou, říkat "aha" - vyjadřovat klientovi podporu, povzbuzovat k další výpovědi, "řekněte mi něco více o …" - poskytovat klientovi zpětnou vazbu - opakovat co řekl - "říkal jste, že…" - akceptovat klienta - nezlehčovat jeho problém, neponižovat ho a respektovat - chovat se empaticky X zachovat si profesionální odstup a nadhled - vyhýbat se slovním narážkám, odborné terminologii, konfrontaci s klientem (hádkám), nenechat se emocionálně strhnout, reagovat na vulgarismy (slušně se proti nim ohradit) 2) SOCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA = poznávání sociálního problému klienta
Diagnostika = proces, který končí diagnózou, a při kterém se používají různé diagnostické metody
Diagnostické metody v individuální sociální práci: a) sociální (diagnostický) rozhovor b) sociální šetření c) pozorování d) práce s posudky a zprávami odborníků
Cílem diagnostiky je zjištění klíčových informací o sociálním problému klienta a zhodnocení těchto informací. To znamená stanovení sociální diagnózy.
Sociální rozhovor: nejčastěji se používá řízený rozhovor (pokládáme klientovi předem připravené otázky) - tento rozhovor může být standardizovaný (předem připravený odborníky) nebo nestandardizovaný (předem připravený sociálním pracovníkem). Zkušenější sociální pracovník může použít i rozhovor improvizovaný (podle situace vymýšlí otázky rovnou během rozhovoru).
Sociální šetření: realizuje se formou dotazníku. Zjišťujeme jím podrobnosti o klientově problému, které nám v rozhovoru neřekl.
Pozorování: pozorujeme např. klientovu nonverbální komunikaci během rozhovoru, jeho chování. Nejobjektivnější metodou je pozorování klienta v jeho přirozeném prostředí - návštěva klienta např. v jeho bytě, v ústavu (tzv. terénní sociální práce).
Co se zjišťuje v rámci sociální diagnostiky: - osobní stránka: identifikační údaje (jméno, adresa, věk), celkový dojem z klienta, důvod proč klient vyhledal pomoc, tělesný stav (zdraví, hygiena), intelekt a dosažené vzdělání, emocionální chování (navyklý způsob chování, temperament), schopnost řešit problémy (pasivní nebo aktivní přístup, samostatnost) - materiální stránka: zaměstnání, ekonomická situace, bydlení, doprava do práce, stravování - sociální stránka: vztahy v rodině, role a postavení v rodině, společenské postavení, sociální síť, osobní bezpečí klienta (zda ho něco neohrožuje)
3) SOCIÁLNÍ INTERVENCE = řešení sociálního problému klienta
Intervence = zásah, zakročení
Sociální intervence má 2 fáze: a) plán sociální intervence b) použití metod sociální intervence
Jednou z metod sociální intervence je terapeutický rozhovor. Jeho cílem je klienta motivovat - odhalit příčiny, proč nemá zájem nebo nemůže problém řešit a snažit se změnit jeho postoje a chování. Terapeutický rozhovor vyžaduje dobré znalosti psychologie, dovednosti a zkušenosti s jednáním s lidmi. Během řešení problému předkládá sociální pracovník klientovi návody a návrhy na jeho řešení a vysvětluje mu smysl jednotlivých kroků. V běžných případech nepoužívá direktivní přístup - nedává klientovi příkazy. Důležité je dodržovat etické principy sociální práce!!!
4) OVĚŘOVÁNÍ VÝSLEDKŮ SOCIÁLNÍ INTERVENCE = další sledování klientova případu s cílem zjistit účinnost sociální intervence
Ověřování výsledků je nejčastěji nepřímé na základě jeho dokumentace, ale může být i přímé, na základě sociální práce v terénu.
OSOBNOST SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA
Osobnost sociálního pracovníka by neměla postrádat tyto vlastnosti, schopnosti a dovednosti(= vytrénované schopnosti):
a) trpělivost b) vstřícnost c) empatie d) tvořivost a flexibilita - tvořivost - umět problémy řešit jiným způsobem - tvořivě, schopnost přizpůsobit řešení situace potřebám klienta (individuální přístup), schopnost improvizovat e) zkušenost a zralost - dostatek praxe, snaha neustále na sobě pracovat, vzdělávat se, rozvíjet svoje dovednosti f) profesionalita - je to využití všech dovedností a znalostí ve prospěch klienta, respektování zásad sociální práce (respektování etických předpisů, dodržování postupů sociální práce) g) dobrá schopnost komunikace - "Jak vám mohu pomoci?" h) navazování prvního kontaktu s klientem (navození atmosféry důvěry) - umění řídit rozhovor (umět naslouchat a poskytovat klientovi zpětnou vazbu), umění motivace klienta ch) asertivita - umění slušně odmítnout klientovo nevhodné chování - umění říci ne slušným způsobem i) rozhodnost, otevřenost, lidskost, slušné chování, …
ETIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE
Etické zásady sociální práce jsou obsaženy v Etickém kodexu sociálních pracovníků ČR. Kodex obsahuje osm hlavních zásad sociální práce: 1) nezávislost - je to motivace klienta, aby se dokázal postarat sám o sebe (= aktivizace klienta, podpora jeho samostatnosti) 2) respektování lidských práv - sociální práce se zaměřuje proti jakýmkoliv formám diskriminace, sociální pracovník brání rovnoprávnost lidí, chrání práva dětí, postižených a jiných znevýhodněných osob 3) spoluúčast klienta - na řešení problémů klienta by se měl aktivně podílet i sám klient - klient navrhuje, jak by problém řešil a který by řešil nejdříve 4) informovanost klienta - klient musí být informován o krocích, které učinil sociální pracovník, o vývoji svého případu, o smyslu jednotlivých kroků, o rizicích a následcích kroků soc. pracovníka nebo klienta 5) mlčenlivost - je to diskrétnost a dodržování profesionálního tajemství (mlčenlivost o skutečnostech, které se sociální pracovník dozví při výkonu své profese, během řešení případu problému klienta, aby se nedostaly mezi laickou veřejnost) 6) respektování osobnosti a názorů klienta - sociální pracovník bere klienta takového, jaký je. Nesmí ho ponižovat, musí respektovat jeho názor (zvýšeného nátlaku prosazení vůle sociálního pracovníka navzdory klientově vůli lze použít jen ve výjimečných případech - je-li to ku prospěchu klienta, je-li klient nezralá nebo nesvéprávná osobnost, nebo ohrožuje-li klient svým chováním okolí). 7) odpor proti násilí - sociální pracovník neuznává žádný typ násilí (nepoužívá ho a ani s ním nesouhlasí), bojuje proti násilí 8) osobní odpovědnost - sociální pracovník musí někdy učinit závažná etická rozhodnutí. Sociální pracovník se často rozhoduje, kdy má ukončit sociální terapii nebo poskytování služeb a dávek; kolik pomoci a péče poskytnout, aby klienta stimulovala a nevedla k jeho pasivitě nebo zneužívání mé ochoty a sociálního systému; kterým sociálním případům má dát přednost
AZYLOVÁ PÉČE
Azyl = komplex služeb, které se poskytují lidem v krizové životní situaci, pokud jim bezprostředně hrozí ztráta bydlení nebo jsou již bez přístřeší nebo jsou z jiných důvodů ohrožení na zdraví nebo na životě
Sociální práce s člověkem v krizové životní situaci, hlavně při prvním kontaktu s ním, se nazývá krizová intervence. Jde o zklidnění klienta, poskytnutí psychické podpory, zabránění dalšímu zhoršování jeho psychiky (např. zabránění sebevraždě). Nespočívá v řešení problému klienta, ale v překonání akutní krize.
Význam azylové péče: a) prevence sociálně-patologických jevů = jevy pro společnost nebezpečné nebo závadné, např. bezdomovectví, kriminalita, sebevražedné chování, domácí násilí b) poskytnutí dočasného přístřeší, krizová intervence, možnost dlouhodobější sociální práce s klientem, např. resocializace, výchovná činnost, poradenství, sociální asistence, psychologická péče atd. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
